rychlou chůzí rozčesávám pole
myšlenkou na horský potok zaháním sluneční lenoru
šátkem kolem nahých ramen nepochytáš to sálání
zato na šíji ti zbude opálená po dírce v lemu
co je to za mapu na mém krku, ptáš se
to je krajina velmi ledových jezer, broučku
šeptám do tvého usínání
mami, a proč to slunce pořád tolik pálí
chystá se na karneval k sousednímu králi
a ovinuje svůj vějíř skleněnými paprsky
ve stínu staré hrušně krájím krajíce chleba
máslo se roztéká před dotykem nože
vstávej, modroočko, je čas jíst
táta se vrací ze smrkového
ověnčen rámovkou jako vavřínem rychlého posla
a smolnými prsty hladí sluneční skvrny
|