V noci ze dne 15. na 16.8.2003 zůstal široký pás od kanadského Toronta po Ne York bez přívodu elektrické energie. Nefunkční se stala infrastruktura, obchody zůstaly zavřené, lidé doma se nemohli dívat na televizi. Na jedněch nejmenovaných amerických internetových stránkách se ocitli tyto bizardní informace, které se udály v noci za naprosté tmy.

     V malé vesničce Dreamsweet jihozápadně od Clevlandu ztratil nervy John Dumpton a umlátil svoji manželku holícím strojkem, protože nabyl vědomí, že se jej žena (jakou už kolikrát) snaží dostat z domu, k čemuž používá všemožné prostředky. Když se večer (notně opilý) holil, vypadl proud a strojek mu v posledním záchvěvu energie pořezal půlku obličeje.

     Ráno, při světle, se zjistilo, že zabitou nebyla Johnova manželka, ale kráva Lili, která se z nepochopitelných důvodů nacházela v době vraždy ve vaně koupelny.

     V restauraci v západní části Toronta se šíleně rozzuřený severoameričan pokusil okrást postupně dvanáct lidí (všechny v prostorách restaurace, pod rouškou tmy). Důvodem bylo, že při své objednávce dvojitého toastu nastal kolaps energie a jeho (natolik milované) jídlo mu nemohlo být vydáno.

     Všech dvanáct lidí, které se snažil okrást – svítil si svým mobilním telefonem s extra silným jasem – právě konzumovalo „jeho“ dvojitý toast.

     Poté co byl zneškodněn obsluhou restaurace, křičel po dobu 12 minut a 46 vteřin:

     „Teroristé nám berou jídlo!“

     Umlčen byl až trojitou bagetou (bez sýra či salámu), kterou mu osobně sám vedoucí restaurace nacpal do chřtánu.

     Na dálnici mezi Detroitem a Toledem nastala největší automobilová bouračka za posledních dvanáct let. Strůjcem tohoto neštěstí byl čerstvý absolvent řidičských zkoušek Irvin Young (17 let, bezdětný, svobodný). Při cestě do rodného Detroitu si uvědomil závažnost situace (výpadek proudu) a při vjezdu do města vypnul motor a zhasl světla (v prostředním pruhu pěti proudové dálnice).

     Poté, co zázračně přežil náraz šedesáti osobních a dvanácti nákladních vozů, vypověděl:

     „Myslel jsem si, že bude lepší nevybočovat z davu a když bylo celé město zhasnuté… (větu nedokončil, jelikož byl inzultován několika řidiči, kteří v havárii přišli o svá auta)“

     Na ostrově (znám pod názvem Kuba) začaly po hodině tmy nad New Yorkem velkolepé oslavy. Krátce po půlnoci vystoupil před lid sám Fidel Kastro (vezen na invalidním vozíku) a slavnostně prohlásil:

     „Americký lid byl stižen boží rukou. Jejich pevnina bude již navždy zahalena do potupné temnoty.“

     A nařídil týdenní oslavy na počest vítězství.    

     Po východu slunce bylo kubánskou policií zatčeno a popraveno několik stovek oslavujících Kubánců, kteří si nevšimli, že temnota k ránu záhadně zmizela.

     Téže noci byl odposlechnut rozhovor mezi americkým prezidentem a vysokým českým státníkem.

BUSH: „Potřebujeme pomoct. Tma nás zahalila. Volal jsem už všem, ale nikdo s tím nic nesvede.“

GREBENIČEK: „Soudruhu, poručíme větru, dešti, ale světlo máme na plánu až příští rok. Je mi líto…“

A tak museli Američané počkat až na potupný, obyčejný, přírodní východ slunce…