Pavel Šavel (Občasný)

začátek a vlastně i prostředek je výpovědí žáka základní školy vykecávajícího se z lásky k holce, která neví co chce. zlom v ději je sice docela nečekanej, ale nic novýho pod sluncem to taky neni. poslední odstavec nasazuje všemu korunu - pohled shora, pokus o nádech, otevření očí... a navíc: "Zavřel jsem oči. Spatřil jsem Terezinu tvář." ano, asi jsi chtěl říct, že ve snu, ale stejně mi to přijde komický. je to dost laciný, jak dějově, tak slovem.