|
Pamatuješ ten rok, kdy jsme se toulali Paříží
a smáli se zmatenému pierotu
slunce probleskovalo skrz mračna
zmrzlina protékala mezi prsty
a lidé z metra četli vzkazy na telefonních budkách
pamatuješ na můj obličej v peřinách, když jsi mě pozvala k sobě
byl jsem jako malý kluk, smál jsem se a nemohl přestat
zajíkal se tím pocitem
a pak jsem tě až do rána držel v náručí
a vzpomínal na všechny pohádky světa
nemohlas spát, pořád ses klepala jakoby zimou
vykládal jsem až do ochraptění
usnulas, když nám přinesli do pokoje topinky s vínem
pamatuješ tu noc, kdy jsme rozráželi horký vzduch vlajícími vlasy
utíkali jsme na konec nábřeží
pak nás pohltila tma pod mostem
a všechny naše rány mi do tváře vykřičela vracející se ozvěna
pamatuješ to ráno
kdy jsem se nad tebou skláněl a tys mě neslyšela
toulala ses sama Paříží a pieroti se točili kolem jako větrníky
nikdo nebral telefony
a jehla ve tvé ruce se mi vpálila do mozku
pamatuješ, dnes je to rok, co jsme se toulali Paříží
zmrzlina v kornoutu se roztéká po kameni
náš výlet už skončil
budu tě až do rána držet v náručí
a vzpomínat na všechny pohádky světa
| 
