|
Modlitba hříšníka (K.C.)
Rána často jinovatkou voní,
jak mou krásnou zemi uspáváš svou dlaní,
podkůvky sobů dálkou zvoní,
život znaven touhou, k spánku hlavu sklání.
Tvou spasitelnou krví hoří listy javorů,
aby nezapomněla naše paměť krátká,
Tvá milost je věčnou branou obzorů,
kam naše cesta spěje - tolik, tolik vratká.
Dívám se na pomníky Tvé krve,
zasažen krásou mého kraje,
v duši hýbe se stín, který zebe,
ale má tvrdost Láskou taje.
Počítám korálky svých vin,
pojednou mám v očích svatou sůl,
chci jít za Tvým královstvím,
chci do dlaně vzít poutníkovu hůl.
Půjdu s nadějí, než další pád mě potká,
než mi má pýcha utká další šaty ze hříchů,
Ty pak zvedneš mě svou Láskou zlehka
a s úsměvem řekneš: „Zase ve hnoji můj Jiříku?“
|
|
|