Byl to běžný červnový večer. Pršelo a jelikož nebylo pod střechou místo, přisunuli jsme nedalekou popelnici a na ní vyskládali veškeré alkoholické nápoje a cigarety. Nálada nebyla nikterak příjemná, protože jsme měli upito opravdu jen velmi málo a v tu chvíli někdo nadhodil (jak jsme později zjistili, velmi trefně) otázku:
„Neznáte někdo ovoce na Z?“
První blbec, který musel samo sebou něco říci, jsem byl já. A tak zaznělo:
„Zelenina.“
U kamarádů jsem nevzbudil příliš úspěchů, ale protože k nám po několika vteřinách přišel profesor literatury, a když jsme i jemu uložili stejnou otázku, byl jsem uklidněn. Odpověděl taktéž:
„Zelenina.“
…
Nehodlali jsme se však jen tak vzdát. Dalším návrhem bylo:
„Zelí.“
„Ty kokote,“ ozvalo se z pléna, „zelí neni sladký, takže to neni ovoce.“
Ještě, že jsme měli tohoto bodře moudrého člověka, který nám osvětlil základní rozdíl mezi ovocem a zeleninou.
„A co třeba meloun? To je jako co?“ padla otázka.
„Meloun je velkej, to neřeš.“
Dál jsme to tedy neřešili. Přešli jsme na ovoce od „Z“.
„Zmije!“ vykřikl někdo.
„Proč zmije?“
„Ta přece jí ovoce, tak je taky část ovoce, ne?“
„Ty si debil,“ znamenalo, že se asi netrefil správně.
…
„Zevlující tykev.“
Tato alternativa nás alespoň pobavila. Ale bohužel jsme museli dotyčnému vtipálkovi vysvětlit, že tykev není ovoce.
„Proč?“
„Protože neni sladká, vole.“
…
„Zkrabatělá třešeň.“
„Zsinalý pomeranč.“
„Zteplalá bluma.“
…
„Zničený kalhoty, kurva!“
„Co to sem prosim tě pleteš takový blbosti?“
„Sem si právě polil kalhoty vínem.“
„Dobře, ale když už, tak „zjihlým vínem.““
…
Polemiky o ovoci na „Z“ nebraly až dlouho do noci konce a jen díky tvořivosti stále nových patvarů ovocí a využívání celé abecedy, jsme neumrzli. Nakonec jsme vybrali favorita:
„Zdrcená jahoda.“
|