Čtyři stěny II.
Obraz matky nakreslený plísní na stěně
Poznáváš ji podle prázdných očí
Zhroucen posloucháš tlukot cizího srdce ve své hrudi
Nade dveřmi křičí dobronzova opálený muž
„Jsem Kristus, vypotím ze sebe vaše hříchy“
Nuda. Tolik před ním. Sám znám tři. Kolik po něm?
Stěna naproti – odpočívá tam moucha se zahnívající radostí
I ty slézáš stěny, stropy, vzpomínky, ranní můry
V prostěradle se ztrácíš, bárka v moři fantazie
Poslední stěna, je v ní nakreslený monotónní svět
Zaprášená nadávkami, okopaná zlostí, němá. Ulice
Rozdělená na čtyři části, oprýskaným mřížovaným výhledem
Čtyři stěny Rozmazaného pokoje Zapomenuté léčebny
|