|
|
|
| |
Resumé sedumnáct
Modř tvojich očí hnije na roletách
Jakube ? Nemáš rád ten zvuk ? Svůj cizí hlas ?
Dusíš se Potíš Pod kůrou pomeranče Tušíš se Špehuješ se přes pružnou zeď Oranžové kulatosti světa Nevidíš Pořád si proplachuješ oči horkým borščem ?
V den tvých sedmnáctých narozenin jsi usnul mělký milováním Vím, co se ti zdálo Vím, žes byl rozladěný
ne doteky ani ne pavučinovým sexem nebo sebou samým
Byls rozladěný protože k smrti rád hledáš ladičky
Vím, že tě pořád hlídá měsíc Patříte k sobě
O tvém snu: Nepeklo Antipeklo Ráj Vše studené, přetlakované a šedé jednolitý neprokopnutelný mrak lebka včerejšího Boha jedno čí a uprostřed mé nirvány studna z ní křik i ticho voláš sám k sobě ze dna o pomoc
Jakube.. tebe to dráždí Za chvíli se ozve zvonek ten zvuk ti prorazí bubínky rozřeže, roztrhá kůži rozsype slova cáry tvého odhodlání zůstanou viset na prádelní šňůře zatímco já zavřu dveře balkónu otevřu jiné přivítam Jí a budu se usmívat a budu milovat a budu pochybovat nasucho brečet v dívčím klíně zapírat nebo předstírat lásku, nevím ale neřeknu to nepřečtu to dost, že jsem napsal
Jakube ! Máme strach..
Říkáš dva roky, maturita a hurá točit dokument o vlastní smrti Jenomže bílá místnost tu zůstane pořád
Sedíš uprostřed všude světlo počítáš rohy, které ubývají protože jsi miloval dívku v metaforách a přestal ses cíti básníkem Nakonec se dopočítáš tří dvou jednoho rohu jednoho koutu v jednom rozměru ani pro věty tam není místo jenom pro slova a hudbu která jediná je všerozměrná
Prosíš tmu Světlo se rozmočilo
Mlčíš
Není ti dobře
Na dně nejkrásnějších očí
|
|
|