Mluvilas o byznyse a já slyšel v zubech skřípat písek.
Uvěznili tě do modrých šatů, a já myslel na to jak tě osvobodit.
Nevnímal jsem ty nudné kecy o aktivech,
Chtěl jsem mít v ruce něco na co si mohu sáhnout.
Kabelky z pštrosí kůže rozhodilas na stůl.
A já si představil tu tvou schoulenou v peřinách.
A nebe tvých šatů pohozených v koutě,
Stejně smuchlané jak tetřeví vzdechy.
Zachytil jsem očima tlukot tvého srdce
Zachvělo se v samém vrcholu vztyčených paží.
Dalo mi to více než štok těch zasraných analýz
které mi jen komplikují život.
Kdyby byl ve dveřích klíč chtěl bych aby se pootočil
Naservírovat tě na stůl je luxus, který si nemohu dovolit.
Přesto tvá šíje je mi vzácná jak Poslední večeře
Kterou dnes nakreslím do srdce tvého chrámu. |