Marie nikdy neměla moc velký vztah k přírodě. A k medvědům obzvlášť. A tak jí bylo jedno, když viděla malé medvídě, které se chytlo do pasti nastražené nějakým pytlákem. Věděla, že by ho mohla klidně osvobodit, ale proč by to dělala? Alespoň o jednoho medvěda míň. Neměla je ráda hlavně proto, že její otec byl lovec medvědích kožešin, ale jednou se dostal příliš blízko k jednomu medvědovi, který nebyl v pasti. Ten ho pak zabil. Od té doby jsou pro ni medvědi jen vrahy jejího otce. Otočila se a šla pryč od naříkajícího medvíděte. Za chvíli už nebylo ani slyšet. Ale zaslechla něco jiného-nějaké rány. Znělo to jako několik výstřelů. Na lovce to nevypadalo, protože to bylo spíš odněkud z okraje lesa. Byla zvědavá, co se tam děje a tak se vydala tím směrem. Od kraje lesa byla jen kousek, takže tam byla docela rychle, ale nikde nikoho neviděla. Byla tam jen malá chatka. Marie si usmyslela, že tam půjde a zeptá se, co to bylo za rány. Došla až k chatce a když procházela okolo okna, jen tak mimoděk se podívala dovnitř. To co uviděla ji neuvěřitelně vyděsilo. Stál tam nějaký mladý člověk a v jeho ruce byla pistole. Co ovšem bylo horší, okolo něj ležela v krvi čtyři lidská těla. Marie nebyla schopná potlačit výkřik. Nebyl nijak hlasitý, ale muž ji uslyšel. Otočil se jejím směrem a malou chvilku na ní hleděl. Pak se Marie probrala z počátečního šoku a dala se na útěk. Ještě se otočila, aby zjistila, zda za ní ten člověk běží. Ano. Běží za ní a v ruce má pořád tu pistoli. Ani na ní nic nevolá. Nic ve smyslu "ZASTAV SE!" ani nic jiného. Prostě za ní jen běží. Marie si pomyslela, že si je asi dost jistý, že ji chytne. Ale ona nebyla žádný šnek. Dokonce dříve běhala za školní reprezentaci. Ale na druhou stranu věděla, že asi nebude mít tak velkou výdrž, jako on. A tak zamířila do lesa, kterému tady nikdo neřekl jinak, než "černý močál". A to jméno mu nebylo přisouzeno jen tak náhodou. Byl opravdu plný bažin. Ale Marie tam i přes zákazy chodila dost často a tak věděla, kam může a kam nemůže běžet. Zaběhla do lesa a občas se otočila, aby zjistila, zda už neznámého muže nesetřásla. Zatím se jí nevedlo. Pořád za ní byl v těsném závěsu. Jediné co Marii bylo divné, proč na ní nestřílí. Ale neměla moc času se tím zabývat. Jednou, když se otočila, zakopla o jeden z kořenů, který vyčníval nad zem. Zachvátila jí panika. Rychle vstala, ale věděla, že se k ní hodně přiblížil. V jejím stavu ale nebyla schopná ještě dávat pozor, kam běží. Jako by zapomněla, v jakém lese se to vlastně nachází. A tak zmateně běžela, aniž věděla kam. Pak se opět otočila, aby zjistila kde je její pronásledovatel. Ale ani to už nezjistila. Najednou na noze ucítila podivný chlad. Její nohy jako by najednou ztěžkly. Podívala se dolů. Stála už až po kolena v bažině. Její kraj byl možná metr a půl od ní. Ale nemohla na něj dosáhnout. Neznámý muž k ní doběhl. Zbraň měl stále v ruce. Ale místo toho, aby jí zastřelil, tak jí podával ruku. Marie nevěřila svým očím. Naklonila se co to šlo a konečky prstů se chytila za jeho ruku. Bylo to opravdu divné. On se jí opravdu snažil vytáhnout ven. Bez jediného slova se jí snažil zachránit. Ale proč? Že by pro ni měl připraven ještě o něco krutější osud? To nevěděla, ale jisté bylo, že ji nechce nechat, aby zemřela tady a teď. Podvolila se síle jeho ruky. Cítila, jak se přibližuje pomalu ke kraji močálu, ale zároveň, jak klesá stále hlouběji do jeho útrob. Teď už byla jen kousek od kraje. A z dálky slyšela, jak nějaký člověk křičí o pomoc. A podle hlasu se přibližoval. Že by byla opravdu zachráněna? Nemohla tomu ani věřit. Opět se přitáhla blíž ke kraji. A teď zahlédla i člověka, který se sem blížil. Byl starší a měl na sobě několik krvavých šrámů. Proč, to se dozvěděla záhy. Za ním běžel medvěd. Ten člověk před ním utíkal a asi měl opravdu velké štěstí, když ještě nezapadl do žádné bažiny. Běžel přímo směrem k Marii. Ale přes muže s pistolí ji neviděl. Viděl jen člověka, který se tam nad něčím sklání. Doběhl s vypětím sil až k nim. Ale na kluzkém povrchu mu podklouzly nohy a srazil i muže s pistolí do bažiny. Sám zůstal stát na kraji. Ale ne dlouho. Medvěd doběhl až k němu a srazil ho také. Marie i starší muž křičeli o pomoc. Jen ten cizí člověk s pistolí nevydal ani hlásku. Možná by se z toho dostali, ale medvěd nehodlal odejít. A tak se stal jediným svědkem smrti tří lidí......
---------------------------
Michael byl lovec kožešin. Byl sice už starší, ale svou práci dělal dobře. Vždy nastražil pasti a pak je obcházel. Poslední dobou ale nebyl příliš úspěšný a tak byl rád, když našel v jedné pasti alespoň medvědí mládě. Nejdříve ho pozoroval, jestli není někde v okolí jeho matka. Nikde jí neviděl a tak přišel až k medvíděti, vytáhl nůž a pustil se do své krvavé práce. Byl zrovna u stahování kůže, když za sebou zaslechl strašný řev. Věděl hned, která uhodila. Medvědice našla své mládě. A on je u něj a navíc od jeho krve. Začal rychle utíkat. O medvědech toho věděl dost na to, aby se nepokoušel vylézt na strom. Ale také věděl, že medvědi jsou vytrvalí. Doufal jen, že se medvědice brzy rozhodne vrátit se zpět ke svému mláděti. Běžel dál. Ani si nevšiml přechodu mezi lesem a černým močálem. Měl velké štěstí, že do žádného nezapadl. Medvědice se ale stále nechtěla vzdát své odplaty. Běžela za ním. Michael kličkoval mezi stromy a doufal, že už se brzy vrátí. Pak zahlédl mezi stromy nějakého člověka. Nad něčím se tam skláněl. Doufal, že by mu mohl pomoci. Sice nevěděl jak, ale doufal že mu pomůže. Když už byl Michael až u něj, podklouzla mu noha a jak se snažil udržet rovnováhu, srazil sklánějícího se muže. Až teď si všiml, že je v černém močálu. Ten cizí muž spadl rovnou do bažiny. A navíc je tam nějaká dívka. On ale neměl kam utéci. Medvědice byla příliš rychlá. Doběhla až k němu a srazila ho mezi ostatní. Začal společně s dívkou volat o pomoc, ale věděl, že sem skoro nikdo nechodí. A asi proto se ten cizí muž ani nenamáhal křičet. Medvědice byla vytrvalá. čekala, dokud se všichni tři neutopili...
-------------------------------
Joe byl němý. V jeho běžném životě mu to nijak nevadilo. Ale vadilo mu, že se stal terčem posměšků jedné místní čtyřčlenné party. A kdyby zůstalo jen u posměšků, tak by to nějak přešel. Ale zvrtlo se to v něco, co snad ani šikana nevystihuje přesně. Zabili mu kočku i psa, rozmlátili domovní dveře, rozbili několik oken a naposledy mu zapálili kůlnu. Jejich útoky se neustále zhoršovaly, ale nikdo to nebyl ochoten nahlásit na policii, protože se jich všichni báli. Naposledy když je viděl, na něj zakřičeli, že mu příště zapálí celý dům. A že by toho byli klidně schopní, to Joe věděl. Joe se rozhodl, že s tím skoncuje. Ještě ten den si sehnal zbraň. O těch mladících věděl, že se schází v jedné klubovně na kraji nedalekého lesa. Hned se tam vypravil. Došel až ke klubovně. Nakoukl dovnitř. Nebyli tam. Šel ke dveřím, ustřelil zámek a vešel dovnitř. řekl si, že na ně počká. Nemusel čekat dlouho. Za chvíli slyšel hlasy. Poznal je. Jsou to oni. Když došli ke dveřím, padlo mnoho nadávek na toho člověka, který jim zničil zámek. Vešli dovnitř, aby zjistili, jestli je všechno vybavení na svém místě. Ale neměli čas se dívat po vybavení. Byl tady. A dokonce to byl ten němý člověk. Asi se jim chtěl pomstít a tak je chtěl vykrást. To neměl dělat! Všichni čtyři na něj vyrazili. Ale jeho zbraň už byla připravena. Čtyři rány a bylo po všem. Na zemi okolo něj zůstaly jen čtyři mrtvoly. V jednom jediném okamžiku se jeho nahromaděná nenávist k nim vymkla jakékoliv kontrole a způsobila jejich smrt. Pak teprve si uvědomil, že je z něj vlastně vrah. Stál tam a přemýšlel co dál. Najednou zaslechl výkřik. Nějaká dívka sem kouká oknem. Najednou se dala na útěk. Strašně moc na ní chtěl zavolat, aby se nebála, aby se zastavila. Chtěl jí všechno nějak vysvětlit. I kdyby jí to měl napsat. Ale ona utíkala dál. Co hůř, asi si neuvědomila, že běží přímo do černého močálu. Musí jí zastavit, než se jí něco stane. Běžel za ní celou dobu. Viděl jak upadla, ale opět se zvedla a běžela dál. Ale pak ztratila orientaci a zaběhla přímo do jedné z bažin. Naštěstí nebyla tak daleko od kraje. Podal jí ruku. Doufal, že jeho pomoc neodmítne. Podařilo se. Dosáhl na ni sice jen ztěží, ale dosáhl. Pomalu získával stabilitu a cítil, že se mu daří jí přitahovat blíže ke břehu. Najednou zaslechl, jak někde někdo volá o pomoc. Ale neměl čas se ještě otáčet. Musel ji přece zachránit. Pak ho ale něco, nebo někdo srazil zezadu do močálu za tou dívkou. Mohl otočit jen hlavu. A tak viděl, že na kraji bažiny stojí starší muž na kterého útočí medvěd. Nemohl se medvědovi rovnat svojí silou a stačila jedna rána mohutnou prackou a muž vězel až po pás v bažině. Muž i dívka volali o pomoc. I on by se teď rád přidal, ale nemohl. A medvěd, jako by se chtěl ujistit, že zemřou, čekal, dokud jejich hlavy nezmizely pod hladinou...