Jednou to stejně přijde
....čupím, sama, klinbám, za lytery, před obrazy,
houpy sem a hou...
v posedě si broukám melodii
znám ji znám
vím já vím
nenechám se, neztratím
Srdce uzavřený v oceli >umělý
nitro nezranitelný
je mi do tralalá,
rozkoš ve vaně voňavých lístků ze štěsí
neublíží, nezhnusí...
Přišla síla, strhla krunýř
Moc, jež moc nevybírá si
ublížils, ale jemněs hrál
miloušinkatě chutnals
po jahodovým sirupu
ty noty, stejný, kdoví odkud si je znal
snad účel, snad neuchvatitelnouchvátající řád
prskala sem a hryžu, pořád
Srdce odkrylo se Ti, živé, tlukoucí....víš?
...a já se bránila
|