|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
leden
jestli nám dvěma
není dáno souznít
jinak než v otupení smyslů
zapomeň na křik opic rán poté
a ještě jednou dolij
ať spadnou hřejivé mlhy
květen:
na větvích kaštanů
netopýři listů
prstíky rozespalé
nesměle se dotýkají světla
svět se nadechuje
a jarní únava je olovo
v prstech u nohou.
srpen...
...je neděle
moc dlouhá
výčitka lenošení.
moc krátká
se stínem pondělka v zádech
konce jsou zlé
i za deset nových začátků
září
já tebe a ty mě
nebudem trápit hrou slov na pravdu
sliby jsou hřejivé a voní
i nesplněné
a z pravdy není nic
než studené probuzení
do nevlídného rána.
říjen
naše rekvizity
cigarety, víno, krém a tma
déšť v uších
a plíživé pokušení
už se nevynořit
do světla
XI. listopadá
nálada přešlá mrazem
barvy jsou pryč
a pod bílou jinovatkou
tlí sežehnutá hněď
to listí doplácí
na říjnovou hru s ohněm
XII. nadějná
do rána bílého
pod sněhem ztichlého
vrabci se slétají na kanál
ohřát si nohy
a slunce, váhavé jak ty
se loudá nad obratníkem.
Ranní nevolnost
společná rána
přece jich nebylo málo
za šmouhatým oknem
holubi na pokáleném zábradlí
a nebe na Benzínou
ta rána jako
málo povedené děti
příliš krátkých nocí
mechanické strojky
živené silou zvyku
rána nepřátel za zrcadlem
rozmazaných novin
a chuti být někde jinde
a někdo úplně jiný
Pro tebe
kdybych ti mohla v obálce
poslat kousek sebe
váhala bych mezi
povrchem rtů a konečky prstů
a asi by vyhrály prsty
že nejsou tak nenasytné
že by tě hladily
spíš než hltaly
a že by mi posílaly zprávy
o všech tvých pihách,
záhybech, vráskách
a hlavně
jizvách
kterým závidím
že se naučily tě nebolet
incommunicado
první kapka deště
ti přistála za krkem
zvedl sis límec
a podíval ses vyčítavě do nebe
moje první slza
ti spadla na noviny
a ty ses sehnul níž
nad článek o porušeném příměří
Mlčení
štiplavý vzduch říjnového rána
prořízla tupá bolest
nevysloveného ano
a zanechala ve mně
nepopsaný list
který není bílý
ani čistý
Pohled z prahy
posílám tichou vzpomínku
z křižovatky na palmovce
spletenec kolejí
štamgasti u stánků
v křovích libeňského ostrova
plují bezdomovci
na vzedmutých igelitkách
a v tramvajích se k tyčím tisknou holky
se špínou v dlaních, v očích i na jazyku
všechno jak za stara
jen není kam spěchat
a tak se dívám
významy
dala jsem si na zeď
fotku muzea v Hradci
stavěl ho Kotěra LP 1907
fotil kdo ví kdo
a otiskly Literárky
(k recenzi na výstavu)
já si ho věším
žes mi kdysi
pod vysokým stromem
co na té fotce ještě
nemá ani metr
ve šťastné chvíli
připaloval cigaretu
|
|
|