|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Možná jsem chtěl být šťastný na úkor druhých, možná jsem také chtěl mít víc než ostatní, ale kdo v dětství nemyslí víc na sebe než na ostatní? Vždyť máme tu možnost užívat si života. My můžeme žít a milovat. Ale my nejsem jen já. Je nás x miliard a máme tolik času udělat šťastné i ostatní. Právě teď existuje tolik lidí, kteří potřebují pomoc. Kterým by pomohlo pouhé mávnutí kouzelné bankovky. Jejich život teď visí na vlásku. Někteří umřou. Někteří propadnou žalu a vzdají svůj boj. Nad některými se štěstí slituje. Jen ti mrtví teď mohou litovat toho, že neměli víc peněz, mohou litovat, že neměli víc přátel, kteří by jim pomohli. Nechápu. Ne nerozumím těm lidem, kteří tu šanci pomoci jiným mají a nevyužijí ji. Obětovat kus svého štěstí pro druhého třeba i cizího člověka to můžete najít i dnes. Ano můžete. Já vám klidně řeknu kde. Stačí si zajít do knihovny. Zde naleznete tolik báječných výtisků o tomto zázraku. A proč vůbec chodit do nějaké knihovny? Stačí když si doma zapnete televizi. Ani nevím proč píši tyto řádky. Proč se teď cítím provinile. Chtěl bych vám poradit. Chci vám jen říci těchto pár slov. Zhodnoťte svůj dosavadní život. Podívej se do očí umírajícího a řekněte mu: “nepomůžu ti“. Nejvíc lituji těch co si musí obstarávat potravu krádeží, nejvíc lituji těch co se denně brodí svým smutným životem. Všem těm co my někdy ublížili odpouštím. Co je můj život proti jiným. Jsem snad něco víc. Já nejsem bůh. Každý vidí svět svým pohledem. Nevím jak druzí, ale já teď budu papat . Dám si hranolky s biftekem. Právě teď někteří hryžou hlady svoje ponožky, ale já si dám hranolky s biftekem. To se mám dobře. A co kdybych byl jimi. Asi bych se zabil. Ale já nejsem oni. Je to smutné, ale je to tak! A co je mi do nich! Já mám svůj život, své starosti! Např. V sobotu musím umyt nádobí, utřít a umyt schody a to si chci ještě vyrazit večer ven. Tak co je mi do těch chudáků. Ten kdo jiným nepomůže, je jako ten kdo jim neštěstí přeje!! Tedy alespoň výsledek pro tyto chudáky je stejný. Nemůže mít člověk radost z cizího štěstí. To si musíme stále závidět. Snad se někdy najde bezedný Fond odkud bude moci čerpat. A až bude pak mi zavolejte, já ho vykradu. Budu jako každý jiný. Jen rychlejší. Jsem rád že tu žiji s vámi, rád se o svou radost s vámi podělím. Závist však ta je nekonečná. Nejsem chytrý, nejsem hloupý, nejsem krásný, nejsem ošklivý, nejsem bohatý, nejsem chudý, ale mám rozum a tím přemýšlím. Podívejte se na hvězdy. Najděte tam světlo, které povede vás dál, jež ukáže vám správnou cestu. Vždyť je nás tolik a vy žijete ve vlastním světě. Teď promlouvám k vám, co můžete udělat něco pro ty co o pomoc toužebně prosí. Jež vaše lidskost zachrání. Co je na tom být nejbohatší, co je na tom být nejkrásnější, když rozum nemáte. Ba co je na tom být nejchytřejší, co je na tom být nejhodnější, když ani peníze nemáte. Již je mi zle z těch pohledů na tento svět. Proč vůbec existují informace. Nepotřebuji vidět jak se mají jiní špatně, to mi pak vůbec nechutná. Já jako bůh a vy všichni jen jako herci v mém životě.
Mějte se tu dobře. A zapomeňte na to co jste teď četli, sic vám to zkazí chuť k obědu.
|
|
|