Miroslav Langer (Občasný) - 31.5.2003 > Čtenáři viděli mnoho vět, mnoho slov, která už dobře znali. Marně volali po větách podmínkových, vylučovacích, stupňovacích. Našli jen vedlejší věty, které byly vztažné. Byl to zřejmý úmysl autora, který se ale brzy očetl. Také viděli mnoho přívlastků. Přívlastků, psaných jako podle šablony.
Na konci dočetli. Došli s autorem až na konec. Do propasti padla další dvě těla dojemných hlavních hrdinů. Uplynul měsíc. Další hrdinové dospěli na její kraj. Už byla plná, nebylo kam skákat. Chytili se za ruce. Plakali. (Neptejte se mě proč.)
