Záda podložím si historií

a skrze blankyt zemských sfér,

opojen náhlou euforií,

v nekonečno hledím.

Pokorně v Boha,

věrně v lásku,

vděčně v život,

lehce v budoucnost.

Vtom do zorného úhlu

vcestují mi kusy vaty.

Hledím v bílou pěnu.

Sklopím zraky

k hmyzím rozhlednám.

pozvolna,

obtékán vůní trav,

usínám...