Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Dotkni se nebe, dotkni se sebe
Autor: sunny (Občasný) - publikováno 25.5.2003 (09:29:59)

       Tenkrát jsem sama kráčela pomalým tempem domů ze školy. Procházela jsem poklidnou jižní částí města. Když jsem se zvolna přibližovala k našemu domu, spatřila jsem čtrnáctiletého kluka. Ležel na zemi a vůbec se nehýbal. Na hlavě, rukou a vůbec po celém jeho těle se leskly kapičky krve, které vytékaly z hrubých odřenin. Klekla jsem si k němu. Nedýchal. Co nejrychleji jsem ze dna své tašky vytáhla telefon a zavolala sto padesát pět. Záchranná služba dorazila za pět minut, ale já se díky policii a jejímu vyslýchání dostala domů až večer.

        V noci jsem se v posteli převalovala ze strany na stranu snad donekonečna. Když už jsem konečně zabrala, místo ničím nerušeného spánku se mi hluboko v mysli odehrával zvláštní sen.

Na místě, kde jsem odpoledne zhlédla tělo chlapce, jsem ležela já. Celá potřísněná krví. Mé tělo bylo poseté modřinami, otoky a hlubokými ranami. Ovšem...ke mně už žádná "záchranka" na pomoc dojet nestihla. Viděla jsem, jak se mé malinké duši rozevřela křídla. Letěla nahoru a usadila se na malém bílém obláčku. Pozorovala svět živých lidí, svět "tam dole". Ano, moje tělo opravdu zemřelo.

Bylo uloženo do rakve a pohřbeno v rodinném hrobě na vesnici, kde dosud žijí mí prarodiče.

Můj pohřeb. V ten moment se mi začal zjevovat nejděsivější obraz tohotu snu. Ležela jsem strnulá v bílé rakvi, ruce měla sepjaté, víčka přivřená. Okolo hrobu se nashromáždilo nekonečné množství lidí. Možná by teď moje duše měla poskočit radostí, kolik lidí že mě to milovalo.  Ale ona se pouze smutnýma sklopenýma očima dívala dolů z nebes.

Moje prababička, která letos oslavila devadesáté druhé narozeniny, se držela za ruku své dcery. Obě se modlily.

Má matka měla zahalenou tvář. Otec ji objímal.

Dobří přátelé a kamarádi mi zazpívali "mou píseň". Moje nejlepší kamarádka, která ke mně mělo hodně blízko, pronesla závěrečnou řeč.

Duši z nebes v té chvíli skápla slza na zem. Pak druhá...

Obloha se zatáhla a ztratila krásu azurové barvy. Z černých mraků padaly obrovské kapky. Zablýsklo se. Bílá rakev byla spuštěna do země. Navždy.

        Zvoní mi v uších. Že by zvony kostela ohlašující umíráček?

Otvírám oči. Neležím již v rakvi, ale ve své posteli. Jsem zpocená na kost. To ráno jsem si uvědomila něco důležitého. Život by se měl prožívat naplno, protože každá další vteřina může být naše poslední.



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 25.5.2003 > Safriš. To bylo zajímavé. Zaujalo mě to.
Body: 5
<reagovat 
rabako (Občasný) - 25.5.2003 >

nějak mi to přišlo příliš popisné, celou dobu jsem hledala, kdy se to zlomí... a ten závěr zní na můj vkus opravdu hodně poučně!

jen taková drobnost, oprav si tam: kolik lidí že mě to MĚ milovalo...


<reagovat 
AliciA (Občasný) - 25.5.2003 > Přijde mi to takové ... jak bych to ... jo, už vím, přehnaně patetické. Pokud jde o závěr, souhlas s rabako.
<reagovat 
 sunny (Občasný) - 25.5.2003 > AliciA> mno..jenze ja to tak opravdu vidim...takove jak je to napsane.
<reagovat 
jelen (Občasný) - 25.5.2003 >

Terka

natáhla perka

cárárá perka

cárárá perka

cárárá perka perka perka perka

bum bum bác

 

Už to má za sebou

Ta líná herka

cárárá herka

cárárá herka

cárárá herka herka herka herka

bum bum bác

 

V krku jí

uvízla hašlerka

cárárá šlerka

cárárá šlerka

cárárá šlerka šlerka šlerka šlerka

bum bum bác.

 

Tak takovou ti zpívali?


<reagovat 
 sunny (Občasný) - 25.5.2003 > jelen> trochu drsna no
<reagovat 
 jelen (Občasný) - 25.5.2003 > sunny> Já jsem taky pěkně drsnej chlapec kotě.
<reagovat 
Gerhard (Občasný) - 25.5.2003 > Zajímavé...líbilo.
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 26.5.2003 > Je to opravdu dost popisné, nesedí mi tam : kapičky krve se leskly - nevím proč., dušička s křidýlkama a obláčkem je dost infantilní, aspoň pro mě, a zpocená na kost..spíš propocená na kost, to mi tam sedí víc. Souhlas s rabako a Alicií. Ale taky záleží na tom, kolik Ti je a kolik jsi toho už napsala. Takže piš, piš, bude to lepší.
Body: 1
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 26.5.2003 >

na můj vkus tam bylo příliš "moje"


Body: 3
<reagovat 
centaur (Občasný) - 26.5.2003 > na můj vkus to útočí, ale nezasáhne - cha; se mnou obeznámený čtenář ví, že takováto díla nemilosrdně kritizuji pro jejich neoriginalitu, patos a jiné prvky "ne-umění", nicméně mé nároky jsou neřestně velké....
<reagovat 
P.i.k.o (Občasný) - 29.5.2003 >

vse bylo receno...


Body: 3
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter