Sčítáš buňky evoluce, pospojované zlem;
až sem jsi došel skrz miliony
vlásečnic a řas,
které se mrkly stélkou na souš -
od šelfu novým přípisem -
a zahnívají teď pod kořeniště. A ty,
snad přirozený ke zvířetníku,
ostružinou tupíš višně;
a myslíš, že myslíš kameny
myslící jen kameny
zakleté do měst -
krásných až po vymření lidí krásných nyní při hodině,
kdy i tollundský člověk - mrchožrout stromů -
je půvabný teprve vraždou rašelinou
a škrtítkem míst
kde byl,
kde vlka pojedl,
aby pojíst ho mohl
pes.
|