VYNECHANÁ HODINA
courá se městem
zatleská větru, co tančí mezi listím
zapálí si špinku z automatu
kouká do výloh na cizí tváře
nakopne plechovku věčného mládí
s gustem dupne do kaluže
zastaví se uprostřed náměstí a hvízdne
z novin na lavičce udělá žábu
přeleze zábradlí a kdosi dupne na brzdy
pročítá názvy filmů, na které nemá s kým jít
zbytek jablka, co nedojedl,
přistane na římse jednoho starého domu
poslouchá pod oknem křik dvou uválčených hlasů
o patro výš teď někdo vyšel na balkon
popel se mu snesl do vlasů
otřepe se a jde dál
v hlavě mu zní kytarové sólo
pořád dokola, stále stejné tóny
dveře domu, kam vešel, zaskřípaly sešlostí
na stole pětikilo, převržená láhev
tři skleničky a pár opálených cigaret
unaveným gestem odsunuje křesla
rozkládá spacák
usíná s pohledem ke dveřím
je půl pátý ráno |