|
|
|
Osud Autor: Lian (Občasný) - publikováno 2.10.2000 (11:30:00), v časopise 4.10.2000
|
| |
Osud
Bolelo to. Šílená bolest se jí zarývala až do morku kostí. Přesto nechtěla křičet. Z očí se jí řinuly slzy štěstí. Teprve teď pochopila celý svůj život. I svou smrt, která byla blízko. Viděla tisíce let zpět, viděla celé věky. Minulost, budoucnost, přítomnost, to vše bylo nyní, vše splynulo. Nebylo rozdílu. Nezáleželo na ničem. Dívala se na něj a byla šťastná. On žije. On musí žít. Je ráda, že to udělala. I v jeho tváři se zračilo pochopení všeho, pochopení celé té mozaiky, ze které se skládá koloběh jejich životů. Věděli o sobě vše. I to nejhorší. A přesto nebo právě proto se milovali. Co na tom, že se poznali před 10 minutami. Věděli. Milovali. Na ostatním nezáleželo. Vždyť čas je relativní pojem. Stejně se znají už tisíce let. Dlouho se hledali. Teď se bludný kruh všech jejich životů konečně uzavřel. A oba to věděli.
Nejdřív jí bylo líto, že ho tu nechává, ale v jeho očích se zrcadlila věčnost. Společná věčnost. Na tu se vyplatí počkat. Věděla, že za ní přijde. Že se brzo zase uvidí. Věděla také, že před několika tisíci lety to bylo obráceně. Tenkrát však ještě nechápala proč. Proč skočil aby chránil její tělo svým. Proč jí umíral v náručí, probodnutý kopím. Teď vše pochopila. Dnes vše zlé skončilo. Účty jsou splaceny. Držela si rukou břicho, ale krvavá kaluž se přesto zvětšovala. Pod smutkem v jeho očích viděla věčnou lásku a vědomí brzkého konce. Nebo začátku? Na tom nezáleželo.
Díval se na ni, jako ještě nikdy na žádnou ženu. Ach ano. Jen jednou, ale to už je strašně dávno. I tenkrát byla neskutečně krásná. Díval se, jak v jejích očích pomalu vyhasíná plamen života. Nechtěl ji ztratit. Nechat odejít. Chtěl jít s ní, ale věděl, že to ještě nejde. Má tu ještě jeden úkol, ale pak už budou navždy spolu. Co je pár let proti věčnosti. Toto vědomí ho uklidňovalo. Najednou si uvědomil, že se již dívá do mrtvých očí. Pomalu je zatlačil a políbil jí na ústa. První poslední polibek. I ve smrti to byla nejkrásnější žena, jakou kdy spatřil. Byl šťastný. Jen jediná slza ukápla na její tvář.
|
|
|