VESELKA

veselka
se ani před sedmi lety nekonala
ale noc je ještě mladá
jak řeka Jihlava
po klikatých cestách od Koněšína
a dvě tři piva
přípustná míra
Sergeje Jesenina

JESEŇ

ve strži ticho
ticho i v jalovcovém lese
ryšavá klisna
hřívou třes

na břehu říčky
vtich rej vlnek
slyšet je jen
cinkot podkověnek

ještě pár zbylých rybářů
vysedává u udic
dobrý lov
budiž přán jim
i rybáři Petrovi

SERGEJ JESENIN

Sergej Alexandrovič Jesenin (rusky: Сергей Александрович Есенин) (* 3.11.1895, † 28.12.1925) byl významný ruský básník počátku 20. století.

Pocházel z rolnické rodiny žijící v Rjazaňské gubernii. Jako dítě byl vychováván na vesnici v nábožensky založené rodině svých prarodičů (z matčiny strany). Navštěvoval zemskou selskou školu v Konstantinově a dvouletou školu pro učitele v Spas-Klepikach. Měl se stát učitelem, ale v roce 1912 odjel k otci do Moskvy s rozhodnutím stát se básníkem.

Zprvu pracoval jako dělník, tiskárenský korektor. V letech 1913–1915 studoval na Lidové univerzitě Šaňavského ve snaze doplnit si vzdělání. Hodně četl, publikoval první básně.
Velký význam pro jeho tvorbu mělo přestěhování do Petrohradu, setkání s tamními básníky a uvedení do literárních časopisů a salonů. Jako manžel americké tanečnice Isadory Duncanové pobýval v letech 1922–23 v cizině.

Bohémský způsob života, trýznivé hledání vnitřní jednoty v rozkolísaném světě, nepřízeň oficiální kritiky, to vše působilo negativně na zdravotní stav básníka. Léčil se v psychiatrickém sanatoriu u Moskvy, poté odjel do Leningradu. Jeho stav se však nezlepšil, nezbavil se duševní trýzně a nakonec v roce 1925 ukončil svůj život sebevraždou.