Rozpuk
- tma sedá do skuliny vydlabaného stromu
- železo z louskáčku se dostalo až k jádru
- tma vězněná roletou od okna v pokoji
- snad i vesmír
je plný tmavých zrníček
kam nic nikam nedopadá
kde se nedá nic schovat
- i kdyby se dalo,
kdo by hledal
kousek místa
tam někde nahoře
ve vesmíru
Četl jsem o rozpuku
Velkém třesku
gilotině nicoty
četl jsem o různých věcech
ale nikdy jsem nečetl o tom
kde jsem denně
neboť jediný
kdo má takové oči
jsem já
a i já se kolikrát ztrácím
ve tmě svého zapomnění
Tak kdo o tom všem napíše?
|