~ LYRIK ~
(Poslední ? procházka)


Dvacet let v boji nerovném já potácel se kamením!
Jak já se toužil vrátit zpět, a změnit to, co nezměním!...

Jak já se toužil zastavit, na vodě splývat s lekníny,
však andělé jsou liknaví a z Nebe přáno není mi.

~

Vždyť plakával jsem dozajista snad nekonečných dvacet let!
Dnes dnové moji ukončeny;
má smrt se blíží - vidím Krista,
víc netěší mě tento svět!

Proč duše klid zde nenalezla,
kéž najde jinde svoji sluj,
na Zemi tíhou slzí zrezla,
ach, těžko nesla úděl můj.

~

Vítr zabloudil do šalmají,
koníčci pasou boží svah,
v lese si ptáčci povídají,
v tom ráji ustoupil můj strach.

Tak, jako tak, tu ležím v poli,
a za mnou čára v obilí,
žíznivá pouť dnes vyvrcholí,
bolesti dotyk prožilý.

Opilý lyrik v hanbě leží,
na světě není něžnější,
ještě se nadech - zvedá se stěží...
pro svoji slávu zítřejší…(?)