|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ NEVYŘČENÉ… ~
„Pak Život na bříško si hajne,
a půjde navždy s nebem spát…
Slunce se rozloučí a zajde,
do černé poladí tvůj šat.“
I kdybych stokrát tebe chtěl,
říkal ti slova Kristova,
vzýval bych vášeň našich těl,
v bibli jsem marně listoval,
i kdybych bál se tvojí lásky
i toužně si ji přál,
na konec kráčím sám a sám;
já nechtěný jsem král!
To Bůh posmrtnou masku sejmul,
ze srdce lásku sňal...
~
Co říkat bych ti mohl víc
o nekonečném smutku bědě,
jen slza horká promluví...
O ztrátě, která nejde snýst,
co nemohu ti vypovědět,
snad unese ji tento list!
~
Že nelze bolest zachytit…
po stěnách duše stéká sic,
však steče-li ti na lože,
pak propálí se do srdce…
Ze srdce tvého blaženého
nezbylo by už vůbec nic!
~
MÁ LÁSKO!
Dnes dostal jsem tu Zprávu Zpráv!
Pánbůh se na mě rozzlobil,
nad budoucností rukou máv´,
a sílu k boji nevyslal mi,
za mě můj život odevzdal!
A řekl:
„DOST!
Už ani krok!
Už ani jeden krůček dál…“
-----------------------------------------------------------
~ KOVÁŘI MÉHO SRDCE ~
(Osamění)
Kováři mého srdce,
bijte na poplach!
Bijte jak šílení!
Že zůstal jsem tu sám, tak sám,
že srdce zkamení!
Jak balvan padám do propasti,
jak vyvrženec z rodné vlasti,
zlá samota už není klam,
k Bohu se modlím, unikám!
~
To v duši mám tíhu,
a nevím, kde se vzala,
nadohled lebkou smrtka zakývala;
nezkrotná bouře,
krvavé, dusné nebe,
můj sen je zbořen,
vždyť ztratil jsem i Tebe!
~
Zvoníci mého srdce,
tak zvoňte z plných sil!
Pro její oči, že jsem žil,
pro těch pár dechberoucích chvil.
Proč zůstal jsem tu bezbranný,
v samotě plameni,
ten žár, jak dítě naříká,
žadoní:
„Podlehni!“
~
Ač zrada v duši pálí a srdce ranila,
navěky jenom s tebou,
i když jsi zbloudila.
Chci nazpět všechno krásné,
snažme se o reset,
když vrátíš mi, co hasne,
rozsvítím celý svět!
Už vím, že nemoc uřknou
tvé rety a tvůj cit,
bez nich mám dobu krušnou,
ze snů se nedá pít.
Kde budoucnosti mrtvý plán,
tam slunce nezasvítí,
dva cizinci - Šťastna a Sám,
jen hádek krupobití.
~
Kováři! Kováři!
Bijte! Bijte! Bijte!
Bijte jak šílení!
Červánky dnes již nevyšly mi,
náš čas je v zatmění!
Být churavý a samoten,
to nejde dlouho snést,
na dotek, avšak „za plotem“:
„Za co tak krutý trest?“
~
Já nevolaný - zesinal,
vzdávám to, Pane:
„Smím?“,
byl nekonečný seriál,
boj, který opouštím!
Když láska tvá ti odplouvá,
to z lásky řekneš:
„Pluj!“
Tam na Nebeských peřinách:
„Můj Bože!“
„BOŽE MŮJ!“
|
|
|