|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ KAPSIČKA OD PYJAMA ~
Zalito krví bude moje lože,
až přijdeš za mnou, Lásko má,
zalito hanbou její oči, Bože,
až zví to, co jsem zvěděl já…
~
Milá,
dnes na srdci mi tíží kapsička od pyjama,
víc už mé srdce neunese,
ona a já v posteli se svíčkama,
a mezi námi Věrnost, jež Zradě nevyhne se!
~
Poslední dopis napsaný, slovíčka o mém prozření,
ta přečteš v nelibosti...
Wabiho prášky na spaní a dva metry pod zemí
uložit svoje kosti…
Pak duše má snad odletí a v božím klidu spočine,
už bude prosta prokletí; tam v Nebi duše nevinné...
~
Zas, jako z kapsičky od pyjama otevřely se rány,
zas, jako knoflíčky od vesty jsou duše sebevrahů ztichlé,
jsou osamělé v mém psyché, od těla odpárány.
Jako ta krabička poslední záchrany
je ta kapsička kterou dalas mi;
v ní ukryto je štěstí, co Hospodin mi nedopřál,
zde zhynuly mé verše, jež pro slzy jsem nedopsal,
tam pochoval jsem smutek, hluboko do nitra,
svou křehkost, marnost půtek; těžítka rozbitá.
Jako mé knoflíčky od vesty
klopýtám po cestách neštěstí,
tak, jako futrály od housliček,
tak, jako udičky bez rybiček…
Tak opuštěně, mlče;
kapsičku do náruče...
pak v tísni podlé zrady
z posledních sil ji hladím.
~
Bez tebe prázdno je,
rezignace krev míchá,
bez tebe, bez boje,
je pozdě honit bycha...
My ztratili svou cestu,
nám rozpadl se plán,
samota patří k trestu,
tvé jméno nevolám!
~ ~
Duše má pláče potichoučku,
duše má pláče potají,
pro lidi, co já míval rád;
lidi, co pro mne plakají…
~ ~
Na světě zbyla mi jenom ta kapsička;
bez ní má duše oněmí,
něžná, jak z lásky mé prostinká básnička;
milenci ze slz zrození.
6.7.2005 + 7.6.2022 + 12.6.2024
|
|
|