|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ BEZE MĚ ~
Hodinky zadřené nevrátí, co bylo,
blankytné oči tvé trápení překrylo.
Botičky zmáčené domů dnes nedojdou,
jízdenky k návratům staré a prošlé lžou.
~
Milenky ztýrané hrdost svou ztratily,
o pomoc volají, ve hříchu, násilí.
Životem zklamané za mnou se ohlédnou…
neslyší - kdo není, marně mě zpátky zvou.
~
Slovíčka básníků dušičku poraní,
z půllitrů vrací se do mozku hledání.
Myšlenky zoufalé do slov se nevejdou;
o štěstí balada zní tichou hospodou.
~
Dětičky v modlitbách pak svíci zapálí;
slzy jež pro lásku na rakev padaly...
ručičky sepjaté do křížků zapletou,
sny jako holoubci do nebe nevzlétnou.
~
Koníčci klopýtnou, srdce svá zpomalí,
ulehnou do trávy navždycky bolaví,
kocouří samota je temnou hlubinou,
hladem a steskem svým
- beze mě -
zahynou.
----------------------------------------------------------
~ MARNOST ~
(J. Karáskovi)
Kdo zaklel srdce do kamene,
kdo vyryl do něj: „Sbohem buď“,
uzamkl rety roztoužené,
ukradl sladkou lásky chuť?
Kdo nalil jedu do kalichu,
kdo skálu zbortil na můj cit,
odejmul ňadry mému hříchu,
sen touhy nechal odejít!?
Kdo zhasil plamen v temných očích,
kdo zkalil paměť krásných dob,
kdo nedá spát mi v dlouhých nocích,
kdo vykopal můj mělký hrob?
Kdo směje se to na můj účet,
roznáší slova přihlouplá,
na kolenou mě vidí skučet,
kdo přeje mi to, zlobou plá?
Otázky rodí se a rodí,
přichází jedna za druhou;
proč voda vniká do mé „lodi“,
KDO stojí za mou záhubou?
~
Nebeská píseň dozněla;
to hlubší smysl jistě má,
vždyť Pánbůh chyby nedělá,
každý náš záměr dávno zná.
~
... že život je jen v Božích rukou
a jeden s tím nic nezmůže,
jak ON chce - loutkám srdce tlukou,
toť těžký úděl pro muže!
Tak proč mi duše našeptává,
že život je jen MARNOST,
proč ve mně bezmoc zanechává
a konce neodvratnost?!
Když osud je prý moje cesta,
proč cítím, že mě trápit musí,
proč Pánbůh vlastní názor trestá
a víra duši čistou dusí?
~
Život je marnost nad marnost,
a kdo o tom ví víc?
A kdo o tom ví víc, než já?
Ach... kdo o tom ví víc…
Možná jen vy, básníku Marných,
básníku marných nadějí,
co nezbylo z nich nic;
Karásku Jiří,
Karásku Jiří ze Lvovic.
|
|
|