|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tělem nohou děje běží
běží tančí dějiny
obličmasky přitakají
myslí na krás kraviny.
Šponujeme výši těla
šponujeme nožičky
vzhůru všechno vyvznášíme
prošoupeme botičky.
Hlavy také šroubujeme
inspirace blíží se
mlčení slov inspirace
pak vše v tichu spustí se.
Na začátku byly kroky
v jeden poté spojeny
trochu se vše zašmodrchá
v linii pak cezeny.
Čára cíl se rychle blíží
již je téměř za rohem
dub stoletý na nás čeká
rozjařeni ohnem' zem.
Ozývá se prásk krok ozvěn
zvuk ten blíže vzdálený
kroky zemi obepínaj'
v jeden krůček staženy.
Jeden malý obutý je
v slušivé to nazutí
s nadějí či bez naděje
dělá první prohnutí.
Rozběhněte do stran krůčky
rozběhněte do všech stran
k tomu přitom zatancujte
nechť je dobře tobě nám.
Místo epilogu
Když jsme tancovali před mnoha léty
řek' jsem kroky zlepším chceš se mnou i ty?
tvoje matka řekla nechci dále jít
staň ty se tancmistrem bude to tvůj štít
ale koukám talent jak maminka tvá
přirozenost krása není to věc zlá
náhradu mám malou tanečník tvůj ten
v tanci pravý opak v očích krásný sen
přemluv jeho fantaz k veršů tvoření
k činu napsat báseň nechť žije snění.
A tak je tu dílo o tancích co v nich
vzpomínky zaplanou zářící to sníh.
|
|
|