-------
Je-li zahalena líc, jak potom v textu
dešifrovat obraz, rozpoznat metaforu?
Napsal jsem básně o hlásce,
o knize – sám je obtisknout
Jsem je říkal nevěrně,
Tiše, důvěrně; s výhradou
Tříštivé pocity zamlkávání
Klouzavé psaní mé s krvavou
Krvavé s úsměvem vrážím,
těm, co na báseň myslí s pietou
(a mám z nich smích)
Napsal jsem báseň Básníkům
jen o básních básník báseň dá,
konečné řádky jsou, chytrý hřích
nekonečné básně bez místa (básník bez prostoru)
Nepsal jsem báseň hlásce
Psal knize, sobě, milenkám
Totiž psal jsem, možná vůbec ne
A proč jsem psal se ne zeptal
Báseň “polohlasem” svěřenou
textům a knihám, v nich pocítěn
Nechápavé, lhavé mně neřeknou
– moc nad vlastním životem...
Když píšu, je to nějaké podivné abstrakci. Nevím co to je, ale je to vzrušující. Pudí nás to psát. Ti co tvrdí, že píší pro sebe jsou ubožáci, nebo nevědí pro co píší, což vyjde nastejno. Z tohoto principu vznikla Kniha.
|