TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 27.11. Xenie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Chci pryč
Autor: stin (Občasný) - publikováno 5.5.2003 (11:56:46)

stin (Občasný) - 8.5.2003 > Dostali jste mne,neboť v Atlantidě jsem nikdy nebyl:o) A to je myslím na tom právě to nejhezčí, je to zem, o které můžeme jen snít a nikdy nepřijdeme na to, že je to země plná kopců, řek, rostlin a snad i lidí,myslím tím všední. Havran je v mnoha mytologiích - včetně našich civilní představ - líčen většinou jako tvor nosící smrt, něco zlého. Má hrubý hlas, snad vyšeptaný ze zimy. Nebo z toho, že se stále někoho na něco dovolává. Je osamělý a jako osamělí má jediný právo na to, aby mohl žít na posledním zbytku Atlantidy. Ještě jako dítě jsem toužil mít všude prostor, toužil jsem se vzdát zabouchlých věcí někde v sobě. Toho opasku. V tom černý havran zaťukal na okno - pif, pif, pif - nevím, co chtěl - my lidi ty osamělé z Atlantidy totiž neznáme. Osamnělí člověk potkal havrana a v tom se sním zpřátelil - smířil se sám se sebou a černý pták odletěl... Tato báseň má být vzpomínkou na všechny naše "havrany"...

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli stin

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)