Zapomeň na klaudii
Dobrý činný večer
na podporu nevidomých úleťáků
do klubu nás přece
vždycky někdo zavedl
Znám jen pár lidí, co čtou
stejné knížky jako já
a tak aspoň bylo
o čem mluvit u snídaně
Tvůj hlas mě hladí
slova už svírají
a ruce pevně drží
ve vitríně díků
Vždycky, když se mě dotkneš
slyším řinčení skla
a přestávám vidět
znovu a znovu
Mé prsty už znají
knihy, co mi nosíš, nazpaměť
ale nemají komu říct
co si myslím já
Chtěla bych zase s někým
do klubu na koncert
držet se za ruce
a vysoko vysoko skákat
Utíkám ulicí
lidé uhýbají
mým černým brýlím
pak už jen brzdy
a znovu praskot skla
zapomeň na Klaudii
|