|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou jako vždycky smyšlené.
Párty
V práci máme k dispozici jednoho robotího psychologa, zatím ho využívá podle statistiky 66,6 % zaměstnanců, převedeno na zlomky dvě třetiny. Stáváme se sami sobě pozitivními psychology, nebojíme se odmítnutí, HR je harm reduction, pracujeme s emocemi ve svůj prospěch, včas hasíme syndrom vyhoření (včasné hašení ale nemusí nutně znamenat, že domeček neshoří), makáme na svém well-beingu a psychickém make-upu, namalujeme si osobnost na osobnost. Připomínáme si, jak se chovat v těžkých situacích, stavíme se na tři základní nohy psychohygieny. Narcisové bodují u náboru i v práci, ale mají potenciál rozbít team.
„On byl bejvalej kolega takovej hodnej, slušnej kluk, to bylo tím, že je autista,“ ozvalo se vedle.
„Běžte se provětrat, vyvětrat si mozek,“ pravil otcovsky manažer salesákům. „Kdo se nechodí projít, z toho bude za týden mešuge.“
Zaměstnanecké benefity a vše, co jste o nich chtěli vědět. Vyvrcholením HR psychohygieny a všeho je vánoční večírek. Dneska. Zrovna na Slunovrat (jo, Vánoce neslavím, slavím Slunovrat, protože ten má smysluplnou, starší a hlubokou symboliku, a moji osobní symboliku). Přemlouvali mě na vánoční večírek, tak jsem jim řek, že nejsem cílová skupina. Nakonec jsem se ale rozhodl zajít, trocha, byť asi ubohé, socializace, a na chvíli se tam ukázat a zmizet po anglicku... Chtěl jsem jít do lesa udělat rituálek, ale jak jsem poslední dobou dost sám a pohanství flákám (u chaosanů nevadí), mohu na chvíli mezi lidi, počítám tak na půl hodiny.
Slečny se převlékají do vyzývavých šatů, pánové otevírají chlast. Příprava na firemní párty. Noc bude ještě mladá. Při přípravě kávy mi popiska na displeji kávovaru připomněla manažery tady: „výrazný charakter a kořeněné aroma“. Nesu si kafe ke svému stolu a vedle cizojazyčný kolega na sekretářku „ne-ro-zu-mim lidsky“. Asi chtěl říct, že nerozumí anglicky nebo co. Nádobí do myčky dát umí, k tomu komunikaci nepotřebuje. Opravuju web a objevil jsem v rubrice Kariéra chybu: „motivující finanční odhodocení“, takový freudovský překlep, nechávám to tam, web má bejt upřímnej, pak sem bude chtít jít někdo pracovat, protože upřímnost a férovost jsou tady velice silné devizy. Nedostupná měna, a tak je třeba vekslovat. HR kosočtverce se smějou nad jedním z životopisů na mé místo „on si fakt někdo dá do životopisu úřad práce?“. Nedalo mi to a pousmál jsem se taky. Je tu meta-legrace. Na Skype jsem si místo únavných santaclausovských smajlíků nastavil do přednastavených emotikon krávy, kdyby mi ještě někdo psal. A nacházím další chybu na webu, a bude další sabotáž, to tam musím nechat: „Uvnitř platformy MetaTrades 5 najdete kromě různých nástrojů a indikátorů, které vám pomohou s technickou analýzou trhu, také automatický detektor patternů Antichrist.“ Je to docela fajn. Miluju automatické záměny slov ve Wordu. Možná za to tady nemůže Freud, ale Word. Kolega salesman řek klientovi do telefonu místo „obchod“ – „podvod“.
Kolegyně: „Jé, co je to tu za hezkou holku?“
„Jsem si tu žádný nevšim,“ odvětil jsem jí v openspacu pro tisíc lidí.
A je zase ticho a klid.
Nejsem copywriter, ale copyfucker. Přijal jsem tuhle hanlivou (a vlastně i pochvalnou, ve smyslu vyzvednutí mé jedovatosti a profesní diplomacie) přezdívku za svou. Jako kdysi pohané, také si tak začali říkat a tuto hanlivou přezdívku za svou přijali. Je to pak dvousečná zbraň. Je to sémantika, kterou lze otočit. Chaos-novopohanství: Slunovrat oslavit na firemní párty! Jak mi říkal kamarád: „Ty máš v sobě něco ze znamení Býk, jsi typ, co klidně stále ustupuje, ale jak jsi v koutě, zaútočíš. A přemýšlel jsem o tom, jsi jako králík, honí tě, jsou za tebou, uděláš kličku a zmizíš, a oni neví, že jsi za nimi. Vypadáš jako hodnej, klidnej člověk, co si všechno nechá líbit, ale oni se pak ti lidi někdy šeredně spletou... klameš ksichtem i komunikací...“ No a celá ta léta jsem dost v ódinovském oboru.
V naší kóji je vysoká koncentrace 9 z 10 psychopatů, prej jsem tam zapadnul. Na oddělení je nás 9.
Párty, v secesním klubu, pod hvězdami, tanečnice akrobatka na kruhu mezi vysokým stropem a vykládanou podlahou. Čtvercový nálevní pult, mnoho barmanů a číšníků. Králem na den, hlupákem po celý život. Casino. Fotograf. Ženy s černými pery v čelenkách, propadli jsme se ne do západního Německa, ale přímo do do New Yorku v roce 1910. Kolegové a kolegyně se opíjejí, postupně přecházejí do intenzivnější komunikace, tančírna v plném proudu. Myšlenkový šum mizí a je vystřídán smyslovými požitky, vůněmi a chutěmi rautu.
Ti dva lidé, se kterými se dalo z celého open space bavit, jsou po výpovědi. Třetí, jedna slečna, která se se mou bavila také, už se nebaví, protože výpověď mám dostat taky. A kdo je na seznamu, s tím se člověk bavit nemá, aby to na něm nezanechalo kus temnoty a škraloup. Sociální izolace i v pracovním životě se prohloubila, ani práci už mi nezadávají a zbyla ignorace, přinejlepším hraná neutralita a maska slušnosti a mírné jednoslovné vyjádření sympatií. O dům dál, do toho samého domu! Život jsou ostrovy okamžiků – putování, runové meditace, vzácná setkání s vyššími lidmi, stará pohanská místa, a ne stále bahno prostřednosti, ve vlaku, a autobuse, v kanceláři, v podprůměrnosti a povrchnosti. Netrápím se, směju se a nechávám se inspirovat pohyby života, učím se, i ze svých chyb, stávám se silnějším a uzavřenějším. Vše prakticky na nule – rodina, přátelé, vztahy. Mám stále sebe. Čaj a kafe. Runy. Metal a drum n´ bass, starou baskytaru Irisku (moje láska, vždycky na ni mé ženy strašně žárlily), kterou mnozí opovrhují, protože krásu tohoto nástroje nepochopili a neumí na něj hrát, jiní na ni zase vzpomínají s nostalgií; jsou i lidé, kteří tento nástroj milují (jako já). Nelituju ničeho, v termosce voda na čaj, v batohu magické čajové lístky a někam do kopců, hor a pak k plynoucí řece. Duchové živlů, míst, staré civilizace, zaváté cesty, většinou už radši s mrtvými než s živými. Objevuji a ten plamen nezhasl, černé plameny jsou trvalé a bez expirace, jednou hoří méně, jindy více, pohybují se nahoru a dolů, jsou jako uroboros, bez potřeby paliva. Pokud by se nepohybovaly dopředu, dozadu, do stran, byly by pravděpodobně mrtvé.
Daleko od davu. Ten, kdo následuje dav, se pravděpodobně nedostane dál než dav.
„Jen proto, že něco dávám na Facebook a intranet, si nemusíte myslet, že si tím procházím, jen jsem si myslela, že by se vám mohly ty citáty líbit,“ oponuje kolegyně sama sobě ve firemním chatu.
|
|