|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Runy vs. Tarot
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 26.10.2022 (20:30:29)
|
|  |
Na začátek bych předeslal, že cílem tohoto krátkého textu není odborná přesnost. Jde o esej – tedy subjektivní žánr. Vhled, krátké svěží podělení se o osobní zkušenost, inspirativní úhel pohledu.
Aktuálně jsem se téměř rok intenzivně věnoval tarotu. Oblíbil jsem si systém Rider Waite Smith. Kromě Rider Waite Smith sady jsem si pořídil Havraní tarot, Snadný tarot a darem jsem dostal Tarot keltských draků. Mám doma také kopii historického Visconti-Sforza tarotu, který pochází z poloviny 15. století. Nad tarotem a praxí s ním jsem se zamýšlel díky knihám, elektronickým publikacím, o tarotu jsem diskutoval, téměř denně jsem karty "testoval".
Předtím jsem se několik let intenzivně zabýval runovou praxí i teorií. K runám jsem si přečetl také pár věcí, které mě zajímaly, diskutoval jsem, praktikoval. Runové meditace, stadhy, mudry, bindruny apod.
Podle mě lze říci, že co se týče run a tarotu, moc informací se nedochovalo – nebo spíše nedochovalo se skoro nic a máme jen nějaké možné náznaky, ze kterých můžeme a nemusíme něco vyvozovat, mnoho věcí je u obou těchto systémů otázkou. Nezkoumal jsem tyto fenomény systematicky, spíš si hraju, experimentuju, praktikuju, občas si něco přečtu, nicméně se snažím jít do zajímavých a kvalitních zdrojů a nepodléhám mainstreamové komerční "ezoterice".
V poslední době jsem si víc uvědomil, že když pracuji s nějakým (magickým, divinačním apod.) systémem, zásadní věcí může být paradigma/filosofie, z nichž systém vychází (nebo paradigma a filosofie, se kterými tento systém může být dnes usouvztažňován, ať už to tedy historicky bylo jakkoli). Tak něco o (možném) paradigmatickém/filosofickém pozadí run a tarotu:
TAROT bývá spojován s kabalou. Bývá součástí soudobé kabalistické praxe. Ústředním motivem kabaly je strom života – systém, který definuje "mapu" vesmíru/reality/bytí (podle mého pohledu) takto: Na počátku byl bůh (jednota), z něhož se emanovaly (tj. „vylily/vytvořily“) další roviny bytí. Od těch horních až po dolní. Svět (čas, prostor...) je vnímán jako bohem (jednou entitou) stvořený. Strom života není cyklický, je lineální a má svou hiearchii, jsou tam části více nahoře (blíže k bohu) a části je více dole (dále od boha). Principiálně je kabala MONISMUS (ve smyslu: pouze jedna věc je ontologicky základní nebo přede vším ostatním, veškerenstvo vychází z jediné podstaty či substance).
RUNY bývají spojovány s pohanstvím. Bývají součástí novopohanství. Podle mě je zde patrná cykličnost (třeba i runový kruh). Svět není stvořený, ale vždy tu byl (a tím nám odpadá otázka na judeo-křesťanství: kdo stvořil boha, co bylo před časem a prostorem). Není rozdělení run na „vyšší“ nebo „nižší“; runy jsou určité archetypy, energie, stavy, fáze... Vesmír nikdy nezačal a nikdy neskončí, jen má různé fáze/stavy/skupenství. Není „vyšší“ realita a „nižší“ realita. Svět je jeden, dělit jej na materiální a duchovní část nedává smysl. Ve staroseverském mýtu o stvoření nám známého typu světa jsou, jak se nám dochoval a pokud si to pamatuji dobře, na začátku tři věci, a ne jedna jediná. Oheň, Led a propast Ginnungagap – a i proto chápu staroseverské (novo)pohanství jako PLURALISMUS (ve smyslu je více podstat, svět je založen na mnohosti, různé cesty vedou na různá místa, je více bohů, archetypů, energií, je mnoho možností směřování... všechny cesty nevedou do Říma). A podle staroseverského mýtu po konci světa svět zase začne znovu, i zde je odkaz na zmíněnou cykličnost. Svět ve staroseverských mýtech tedy stejně tak mohl být i před svým tzv. stvořením... a stále dokola. Vznik a zánik jako nádech a výdech...
Můj závěr: Osobně je mi blízko pluralismus a (novo)pohanský pohled, a tak jsem se aktuálně zase vrátil k runové praxi.
|
|
|
