TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 2.12. Blanka

		SEZNAM RUBRIK

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

T. a F., Spa Sl., opraveno
Autor: Zeanddrich E. (Stálý) - publikováno 5.10.2023 (00:37:33)

(( ...)),

-

Poznámky k tomuto příspěvku

Zeanddrich E. (Stálý) - 24.7.2022 > (koncept hrubý) Buň ď na konci listopadu, nebo už na samém začátku prosince roku 2007 jsem (více méně služebně) vyjel do Polska, do Waršavy měl jsem tam ovšem , při mém cca týdenn.ím pobytu, přibližně dava a půl dne volno, a tak jsem se rozhodl vyjet alespoň nakouknout do města, které mne už dlouho lákalo a sice do Gdaňsku (stihl jsem potom ovšem i zajížďku do nedalekého dvouměstí Gdyně, a Sopoty). Program jsem měl intenzivn.í (tudíž jsem tan téměř nespal), a tak nebylo divu, že jsem, při cestě rychlíkem zpět do Waršavy, usnul nebývale hlubokým spánkem (což se mi tedy v (nelehátkovém) vlaku často nestává -spávám většinou pouze „na půl oka“). Tak tedy – nevpomínám si již, zda se mi v tom vlaku i něco zdálo, ale mé probuzen.í bych popsal asi takto: ..no, kde to jsem?, řekl jsem si.. . Aha – ve vlaku, rozpozměl jsem se. A odkud kam to vlastně jedu? Aha- z Gdaňsku zpět do Waršavy.. . A proč ale tenvlak stojí? -A kde to vlastně teď jsem?! Rozhlédl jsem se -v kupé jsem již ovšem byl sám (pokud si tedy dobře pam.atuji) -rozhodně jsem nedo odpověď jsem dostal asi pohledem z okna na ceduli se skvěl nápis Warszawa Wschodnia (to už jsem ovšem věděl, že -*narozdíl od mého rodného Brna -rychlíky ve Waršavě nezastavují na dvou nádražích,…, tedy že nemá se ještě těšit třeba na , jelikož těšil bych se asi m.arně.. ) Strnul jsem – už se rozjíždí?! Ne, ještě necukl ((ten Zug)),…, ještě je v klidu! P.řemohl jsem závan přicházejícího poraženectví, a rozhodl jsem se pokusit ještě urychleně vystoupit („tak, a teď žádné obsese (či na ně navazující kompulze ), zlatíčku (nebo pokud už jo, tak si dopřej jen nějakou krátkou, kratičkou,…, rozhodně ne delší než půlsekundovou..)!“ ). V kupé jsem v ten okamžik měl cca 4-5 zavazadel – do těch jsem v tu chvíli musel započítat -kromě menšího batohu, a tašky (převážně) s dokumenty – i svlečenou bundu, čepici, šálu, a ještě i menší tašku s jídlem apod., kterou jsem hned někdy v počátku této mé cesty , nedlouho po nástupu do vlaku, vyndal ven z batohu…, Neměl jsem čas (respektive, myslel jsem si, že nemám čas) zavazadla nějak kompl,etovat (natož se soukat do bundy), a tak jsem vše shrnul do náruče, a přes odpor zachytávajích se rohů úzké vlakové chodbičky dovalil na širší plošinu u dveří vagonu (které zde byly naštěstí široké, dvoukřídlé..). Tu jsem už ovšem musil svůj náklad upustit (respektive, z mé náruče vyhřezl sám, když jsem se jednou rukou pokoušel dveře otevřít), takže jsem je potom, v největším chvatu, po dvou zároveň nabral, a prostě vyházel ven, na (téměř) opuštěné nástupiště (pouze u jeho protější hran.y stálo několik lidí,…, a snad někteří vyhlíželi i z oken několika stojících vlaků v dohledu.. ). V okamžiku, kdy už jsem se ohlédl po podlaze, a oddechl si, že evakuaci (zatím jen) mých věcí jsem jakž-takž zvládl, jsem se ovšem znovu zděsil -a sice možnosti, že se dveře bleskurychle zavřou (opravdu jsem v tu chvíli nechtěl eksperoimentovat s rychlostí zavírán.í dveří polských rychlíků), a vlak mne odveze pryč od mých věcí, ležících venku na nástupišti a tu jsem se tedy rozhodl nepokoušet se sestoupit civilizovaně po schůdcích, ale naopak opustit vlak co nejrychleji -a sice odrazil jsem se ke skoku ven na nástupišti jsem to sice úplně neustál (zakopl jsem tam snad o vystouplou dlaždici, či co), ..., ale jelikož jsem v devadesátých letech nějakou dobu cvičil i karate, dopad jsem zvládl pomocí (jak jsem doufal) relativně efektn.ího polokotoulu -jen mne potom nějakou dobu pálily obě dlaně, jelikož jsem jimi předpisově plácl o dlažbu nástupišztě, abych umenšil kinetickou energii, kterou jsem proti n.í letěl..(vlak potom stál na nástupišti ještě snad více než deset minut). ((…)). Je ovšem zajímavé, že zpětně se na celý ten případ dívám spíše jakoby zvenčí,…, z úhlu pohledu těch (jak doufám, tak pouze) několika dalších cestujících.. . Co vlastně tedy asi viděli (popřípadě i slyšeli)? Uprostřed noci k nástupišti přirazil rychlík z Gdaňska.. . Cestující vystoupili,…, a, jak se zdálo, bez výjimky i nedlouho potom opustili nástupiště.. . Je klid, možná až několik minut po příjezdu vlaku, se (zdánlivě, pouze zvenčí?) n.ic neděje. Najednou se z útrob potemnělého, ztichlého vlaku ozvývá dupot. Za skly chodby vlaku je vidět podivně, namáhavě se pohybující osoba., Která nšco která v náručí (zřejmě) něco vleče. Za výstupn.ími dveřmi vlaku probíhá nějaký zápas. Nakonec se (širok.é, dvoukřídl.é) dveře se sykotem otevírají. V šeru útrob vlaku je možno rozeznat (bez ohledu na ročn.í období) nějakou osobu bez kabátu,.., bez čepice, pouze s ledabyle přehozenou relativně dlouhou šálou kolem krku. Ta osoba se shýbá k nějaké neforemné hromadě u svých nohou -je to snad mrtvola?! -Nebo zraněná druhá osoba? -Ne – ukazuje se, že se jedná pouze o nějaké předměty. Ta osoba -zjevné je už, že mužského pohlaví,…, přestože jí po stranách hlavy povlávají polodlouhé vlasy -ve velikém chvatu bere ty věci do rukou, a vyhazuje je ven na nástupiště,…, do okruhu několika metrů.. . Ohlíží se za sebe,…, kolem sebe, pod nohy.. jakoby zvoln.ila své tempo,…, Ovšem tu najednou se odrazila, a téměř šipkou letí z vlaku ven!! -A ovšem, dlaněmi solně plácne o nástupiště, a polotoulem přstane do polodřepu (respektive, s jednou nohou pokrčenou, druhou nataženou -a už se , za pomocí rukou, sbírá ze země. Oprašuje se, …, úkosem se dívá na lidi kolem sebe (nejbližší ovšem má od sebe asi snad 10-15 metrů),…, a jakoby říkal něco ve smyslu: ..No, co tak hledíte, …, my u nás v Brně takhle vystupujeme z vlaku běžně!! Show končí,…, ten člověk sbírá kabát či bundu z nástupišzě,…, oprašuje ji,…, rozvážně se obléká,…,, sbírá další ty věci po nástupišti ,…, jednu tašku vkládá do batohu, pásá se,…, odchází .). Dveře se sice po chvilce samočinně zavřely, Vlak osiřel , ale, stojí u nástupiště dál, …, stejně, ja před tím případem.. . ::::::::::::::::::::::::: Musím říci, že, v roli těch diváků, bavím se snad při každé té přehrá.ve snad víc a víc!. :::::::::::::

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + čtyři ?

Napsat autorovi (Stálý)

Addictive Zone Orbital Defender Game