Trmáceli se – Daen

Trmáceli se

nepomazané slzy

     v rozjímání

...někdy se i "ty" poztrácí

co se možná nestalo

není dříve

     ponechané probuzení

jen němý poprašek připomene

nejsem hřích

a ani manévry vůně

a v zmačkaném prázdnu

zármutek ticha

když zlatí andělé se rozletí

Trmáceli se

nepomazané slzy

     v rozjímání

Když se někdo trmácí, je unavený po cestě nebo samotnou cestou vyčerpaný, nemůže „normálně“ jít, a tak se porůznu opírá , jde pomalu atd..

Nepoznané slzy

      v rozjímání - moc pěkné spojení, představuje podle mě něco, co by bylo velmi bolestivé, kdyby to pokračovalo, slzy v rozjímání – vzpomínání na to, co bylo

...někdy se i "ty" poztrácí

Nepoztrácí se „jen“ TY nepoznané slzy, ale i TY (člověk,který v tom hrál dost podstatnou roli), poztrácí se „TY“ jako oslovování toho člověka

co se možná nestalo

není dříve

     ponechané probuzení

Slovo možná mi tu ze všech přijde to nejdůležitější. Není si jistá, jestli se to stalo nebo ne, není si jistá tím, co bylo. Ponechané probuzení – další z nemála silných spojení této básně!

Probuzení by možná dříve zrušilo to, co se dělo, možná by pomohlo zabránit i vzpomínkám a nebyly by ani pak tak četné nepoznané slzy v rozjímání.

jen němý poprašek připomene

nejsem hřích

a ani manévry vůně

Už nezbylo nic jiného než vzpomínky, ten němý poprašek, možná snad ještě to, že se v tom, co se stalo,  člověk patlá, rozebírá nerozebíratelné. Nejsem hřích – rozhodnutí, že to , co se kdy stalo v  minulosti (může se to stát znovu v přítomnosti a i do budoucna je dobré mít tuhle větu na paměti) není špatné a hlavně, že „i kdyby se stalo něco špatného, myslím, že v tomhle případě jsem nebyla hřích“…

a v zmačkaném prázdnu

zármutek ticha

když zlatí andělé se rozletí

Zmačkané prázdno – do třetice „vypíchnu“ tohle spojení nad ostatní. Představa něčeho zmačkaného – papír, tričko, látka – je více či méně nepříjemná. Když vezmu například ten zmačkaný papír, je zmačkaný buďto záměrně nebo nedopatřením, pokud je zmačkané takto i prázdno, může bát záměrně zmačkané (člověk ho chce zničit, vyhodit do koše, kdyby to šlo) nebo přeležené – z dlouhého hloubání o věcech, které už se stejně změnit nedají.

Zlatí andělé se rozletí – stejně by ten stav dřív nebo později vedl k slzám, a tak se andělé rozletí, i když nastane zármutek ticha, zmačkané prázdno, vzpomínání, atd…

Pokud v této básničce vidíte kdokoli cokoli jiného, je to jedině dobře, poezie má být mnohotvárná. Já jen ukázala jednu možnou podobu výkladu.