Češi se z zákopech (za Světové války) poznali už z dálky podle toho, že pořád četli.

Češi za Světové války (1914 -1918) se od dalších národů lišili tím, že četli všechno, co jim přišlo pod ruku.

Češi se i za války nadprůměrně všetečně ze všech rakousko-uherských národů
zajímali o kulturu, o politiku, o hospodářství, a i o různé další zajímavosti .

Na začátku války dostávali Češi odpovědné funkce u dělostřelectva a u proviantů apod., ale když začaly nastávat jejich hromadné emigrace do Ruska nebo do Itálie, tak se s tím urychleně přestalo.

Jan Masaryk ((syn pozdějšího prezidenta T.G.M.)) si za Velké války na vojně dával do svých věcí fotky
(rakousko-uherského) císaře, aby se při kontrole jeho věcí nemyslelo, že je synem svého otce.

Čeští legionáři měli u ruských holek dobrou pověst díky tomu, že
hodně četli ,měli svou kapelu, a uměli většinou i tancovat .

Čeští legionáři si udržovali na Sibiři i jinde dobrou pověst např. tím, že -i když si díky síle
jejich vojska mohli vzít téměř všechno zadarmo - tak že si to většinou raději koupili

Čeští legionáři v Rusku přiváděli do života mnohé zlepšováky
apod., a tak byli většinou o krok napřed před svými nepřáteli.

Čeští legionáři ovládali téměř půl Sibiře, a ještě si tam
přitom z domácího obyvatelstva udělali kamarády.

Čeští legionáři se každý den sami sebe ptali Co budeme jíst zítra a pozítří, a
tím se podstatně, a v konečném výsledku celkově úspěšně, odlišovali od bolševiků.

České legionáři na Sibiři např. překvapovalo, že je tam ve městech
v obchodech veškeré zboží, jen o dost dražší než obvykle.

Trockij nařídil Rudé armádě naložit s českým vojskem
takovým způsobem, že se za to snad sám později musel i stydět..

Trockij si s českými legionáři nevěděl moc rady, a tak se jich nakonec zbavil tím,
že je nechal raději odplout z Vladivostoku do Ameriky., nebo kam sami chtěli.

Trockij se ((potom, co byl na popud J.V.Stalina r. 1929 vypovězen ze SSSR)) ještě divil tomu, že se  nemůže léčit v Piešťanech na Slovensku, protože se to nelíbí čs. legionářské  obci i tisku, kteří ho měli ještě v živé paměti. 

Čeští legionáři na Sibiři chodili o přestávkách v boji např. do divadla,
pečovali o kultůru, nebo vedli zajímavé diskuze s ruskými děvčaty, apod..

Čeští legionáři v Rusku nezapřeli svou typicky českou povahu, a
tak tam dosáhli velikých, a pro světové mocnosti překvapujících úspěchů.

((...)).