|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Čeněk Manina - SRNCI
Jdu, procházím se
vidím statné Srnce,
jak běží, utíkají
asi se před něčím kají.
Já, kdybych takto běžel,
už nikdy bych - žel
já běžet nemohu,
a tak si nohu přes nohu -
a koukám dál,
jak hejno Srnců běží lehce,
občas nějaký zakopne se,
občas zas nějaký odletí,
všichni za ním poletí.
Závidím těm Srncům,
Závidím těm Sumcům,
Závidím jim.
Ale co - závist je hřích,
radši vstanu
a budu.
Jednou v noci zdálo se mi,
jak běžím s těmi Srnci
a povídáme o tom hrnci.
Hrnec děravý,
prý všecko napraví.
Ráno jsem vstal -
a hrnec jsem vzal,
díry do něj udělal,
a hle
běhat jsem moh´.
Vstal jsem a řekl:”Oh!”
Počkám -
a se Srnci si zaběhám.
Den se blížil ke konci
a já čekám,
až moji Srnci -
dozvědí se o tom hrnci
----------------------------
Čeněk Manina - SNÍH
Já koukám na zasněženou krajinu.
Procházím se a vidím hlínu.
Hlína v bahno se mění,
to kvůli tomu,
jak sníh taje a sní.
Sní o zimě,
uvidí tě beze mě,
jak sama běžíš,
jak sama sníš a ležíš
a on,
obklopuje tě jak slon.
Sníh padá a sní,
jak uvidí se v rukách nádherných,
jak roztaje a ve vodu se promění,
jak spadne na zem jak déšť pomalý.
O tom on sní
a přesně ví,
že stane se to,
že uvidí to krásné zlato.
|
|
|
