HŘEJ MĚ!


Nechej mě u sebe,
má Lásko kouzelná,
nechej mě u sebe;
z propasti křičí ozvěna…

Toužím se ohřát ve tvém mládí,
naposled mávnout svými křídly,
samota vrásky nevyhladí,
bez tebe slzy bídy stydly...

Po cestách smutku klopýtal jsem,
prosviť ten nejtemnější sráz!
Stařičká ústa tichounkým hlasem
šepcou, že lampu smutek zhas!

Tak prosím, hřej mě, hřej,
zlá zima třese mými údy,
v mládí mi bývávalo hej...
nevstane víc, kdo láskou zůstal chudý.

My, co tu budem´ jenom krátce;
pro nás je zima kolem nás,
život jak dítě na oprátce...
Kéž teplo tvých horoucích ňader
přemůže holomráz.