|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
B O R ů V K A !!
z kolekce odposlechnuto
::::::::::::::::::::.:::::::::::::
V rychlíku „EC“ při mé nedávné cestě z Brna do Prahy u stolu pro še lidí se mnou seděla silně sebevědomá mladá maminka se dvěma dětmi - a sice s malou princeznou dvou až tříletou, ..., a kloučkem ne snad starším 4 jar (s Dorotkou a Honzíkem , ..., jak jsem odposlechl); - kluk se ovšem ukázal být hezkým kvítkem ( to by bylo video !); -ale seděl přímo vedle mne, takže točit bych si rozhodně nemohl dovolit (i kdybych byl ještě o něco drzejší, než jsem) .
Děti, zdá se, se silně nudily, ..., a tak jejich maminka používala nejrůznější způsoby, jak je zabavit - bavila tím ovšem i celou přilehlou část vagonu, jelikož zjevně nadprůměrně vládla hereckým talentem, ...; své patrně na místě vymýšlené pohádky (s použitím motivů i hlasů z kreslené pohádky M. Macourka a Adolfa Borna „Mach, Šebestová a .utržené sluchátko" oživovala vícehlasou mluvou (( ...)) .
Když to přestalo stačit, přešla na různé hry.
-Kdo nejdříve uvidí červenou střechu, tak něco dobrého vyhraje !, řekla třeba ( možná i těm dětem něco konkrétně slíbila, ale to je nepodstatné snad ).
Rychlík vjel do nějakého městečka na trati, ..., domy se kolem jen míhaly.
-Červená střecha! -Červená střecha! -Červená střecha!, ..., vykřikoval kluk v rychlém sledu za sebou, upřeně hledící z okna.
-Těch je hodně.., řekla jeho máma. -Dorotka a já jsme je viděli zároveň.. .
-Kdo nejdříve uvidí cyklistu !, ..., po krátké odmlce zadala nový úkol.
Kluk pohotově vykřikl: ..cyklista !; .. .
Máma: ..kde ?
Nerozuměl jsem jsem dobře, co ten pohotový Honzík odpověděl , ..., ale myslím, že zcela vážně řekl: ..teď zrovna zajel za roh!.
Máma: ..tak to neplatí, my s Dorotkou ho musíme potom uvidět také!
Pokračovala ve hře: ..dívejte se, kdo nejdřív uvidí.. ..třebá ..třebá.. ..kdo nejdříve uvidí něco hezky sytě modrého!
Vlak vjel do zalesněného úseku, ..., o nějaké jiné barvě než o „zelené" ( možná tedy snad ještě i o „hnědé" ) nemohlo v tu chvíli asi být moc řeči, ..., a zdálo se, že an.i pro nějaké chlapcovy podvůdky nebude teď v tomto směru nějak moc prostoru.
Kluk si ovšem věděl rady. Nechal mámu se sestřičkou sledovat krajinu za oknem na naší straně vlaku, ..., bleskurychle se otočil k oknu na straně protilehlé, a silně hlasitě vykřikl: ..B O R ů V K A !!.
Vagón (tedy alespoň jeho přilehlá část, která věděla, o jde) -včetně jeho maminky - vybuchl smíchem, ..., a tato hra této „polorodinky“ pro dnešek skončila.
(( ...))
|
|
|