Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
HOMO
Autor: Leora (Občasný) - publikováno 16.4.2003 (21:28:19)

HOMO

New York ….

Je městem snů, ideálů. Je to ráj pro spoustu lidí, ale co přineslo mi ?

Budu vyprávět příběh, který hovoří o ponurých ulicích, plných krys a bordelů. Jednoduše Vám povím příběh svého syna …

Jane Ryanová

 

 

Když se Roy narodil, vůbec mi nedošlo, že ho natolik poznamenám životem, který jsem vedla. Vyrůstal se mnou a mými přáteli v pokoji bordelu kde jsem pracovala. Můj šéf byl natolik velkorysý, že mi dovolil děcko, ale jen pod podmínkou, že později začne také dělat. Tato představa mě v tu chvíli rozhodně bolela méně, než představa potratu. A tak jsem přinesla děťátko, jehož kmotrami se staly Betty a Olga, největší děvky v New Yorku.

Díky jen za to, že se šéfovi v té době narodil také syn – jmenoval se snad Sam, nebo tak nějak. A tak bylo velmi jednoduché, zavřít dva kluky do místnosti, ať si vystačí sami. Později jsme k nim ještě přidaly holku, Jerry, asi čtyřletou, která byla snad z děcáku. No a přesně takhle můj syn vyrůstal. Bez matky a otce …

Léta ubíhala velmi rychle. Já po nocích pracovala, a tak mi bylo jedno, že můj kluk se potuluje v šesti letech s feťáckou partou. V osmi už měl svoji. Roy kradl jako straka, jejich strategie, vynesení z obchodu co nejvíce sladkostí najednou, byla opravdu prazvláštní. A tak jsem se taky nemohla divit, že mi majitel toho obchodu nosil pěkně tučné účty k zaplacení za mého povedeného synka a jeho přátele – Sam a Jerry (děvče, jež bylo o dva roky starší ). Jeho parta se pak sice rozrostla, ale to už jsem ztratila přehled.

Stejné to bylo ve škole : „Paní Ryanová, řekněte tomu klukovi něco ! Paní Ryanová, Váš syn počůral katedru, Paní Ryanová, Váš syn učil spolužáky onanovat, Paní Ryanová ….. !!!„

Nezmohla jsem naprosto nic. Jeho osobnost mé výčitky vždy přebyla velmi pádným důvodem, proč to a to zrovna udělal. Milovala jsem ho a on mě. Věděla jsem, že je jediné dobré, co mi život přinesl.

Můj syn začal se sexuálním životem v devíti letech. Snad se Vám to zdá neuvěřitelné ? Mě taky. Vždycky jsem věděla, že s ním není něco v pořádku. Učitelé mě upozorňovali na předčasnou vyspělost, ale co bych brala jejich kecy vážně, blbí byli už za mě.

Jen jsem si říkala, že na svého zákazníka někdy čekám hodinu a můj syn se zařadil mezi „bičíkovce“ již tak brzy. V deseti jsem ho pak načapala s první cigaretou. Seděl vzadu na dvorku a kouřil. Co jsem měla dělat.

„Sám si posereš zdraví.“ Řekla jsem nevzrušeně.

„Asi to tak bude mami.“ Usmál se, a já si sedla vedle něj a kouřili jsme spolu. Pak už si bral cigarety ode mě, nebo si je sám kupoval na mé jméno nebo u Dana.

V jedenácti si začal s Jerry (viz výš). Ta mrcha mi byla silně proti srsti už jen proto, že se prodávala už od plenek…nebo ji spíš prodávali ???

Tento nechutný vztah jsem ale brala s nadhledem. Vždycky jsem jen vykoukla z okna, abych se podívala kde Roy je, ještě před prací. Stáli tam mezi partou s Jerry a olizovali se…no co nebohá matka nadělá s nezvedeným dítětem. Když jsem měla štěstí tak tam někoho zrovna okrádali o kapesné z domu. Hlavně pak slušné chlapečky z vedlejší čtvrti, kteří si snažili zkrátit cestu k městu.

Hlavně pak jeden. Měl zrzavé vlasy, velmi tučné brýle, odpudivý ohoz těsně ke krku a jeho maminka vypadala jak z šedesátých let.

Toho pomalu obrali i o slipy. Jerry se vždycky tak ohavně smála, až mi z ní bylo na zvracení.

Pak se však všechno změnilo … v našem klubu udělali zátah a hodně Royových přátel se odstěhovalo – hlavně Sam a další kluci. Změnila jsem šéfa, který mě donutil, abych Roye prodávala. Tvrdě jsem odmítala, Roy řekl: „Neboj mami, to nějak dám…!“

Začali krušné časy. Sedával jsem v baru a čekala na nějakého naťatého borce a můj syn seděl ob křeslo a napájel se whiskou … uf, bylo mu dvanáct let. Jeho výdělek byl od mého dvojnásobný. Napřed dělal baby, ale šéf ho pak donutil chodit na chlapy a to mě pěkně zžíralo. Ještě, když jsem poslouchala věčné drmolení Jerry, která většinou dělala stejné šichty jako já.

„On to snáší dobře, včera měl nějakýho tlustýho, a ten mu dal dva tisíce, dva tisíce, jen za to, že ho nechal strčit hlavu mezi svoje nohy, to je dobrý ne ?“ Jerryno vykládání bylo opravdu, hlavně pak pro matku, velmi záživné !

Před okny už mi nestála parta. Život, jakoby tam usnul.

Jednou jsem šla z obchodu, chtěla jsem hodit do schránky dopis pro mamku a přede mnou se zjevil ten zrzavý kluk, o kterém jsem psala před chvíli. Právě ten, který měl ty tučné brýle a ohoz ke krku – super, měl mikinu, cigaretu a vypadal ztrhaně. Velká změna na tak usedlé dítě. Hned za ním se zjevil můj syn. Zapínal si poklopec. Pozdravila jsem je a dala se raději rychle na odchod.

Zapomněla jsem nad tím přemýšlet. Po nějakém čase se však ozvala Jerry : „Roy se teď pořád stýká s tím zrzkem, nechápu to a sere mě to, chci být s ním.“

„Tak si to nějak zařiď, on s tebou asi už být nechce.“ Odpověděla jsem stroze. A zase jsem nad tím zapomněla přemýšlet.

Uběhla nějaká doba…

Skončila mi služba, šla jsem domů s nákupem. Chtělo se mi příšerně spát a měla jsem hlad. Jerry se štrachala se mnou, chtěla nade vše vidět Roye. Odemkla jsem a zůstala ohromením jako zkamenělá. Můj syn vyskočil z postele jako střela, ale z koho to vyskočil. Pod peřinou se ještě něco mihlo a pak se za Royovým ramenem objevil ten zrzek.

„Hnnn ?!“ vykřikla jsem a Jerry vztekle třískla dveřmi – nebyla !! Můj syn pak ještě chvíli zmateně běhal nahý po pokoji, pak jsem ho uklidnila, udělali jsme si snídani. Něžně jsem naslouchala jejich vyprávění a snažila se hrát chápavou matku.

„Když ho miluješ, není co řešit !“ řekla jsem a podívala se na ty dva třináctileté kluky.

Sotva jsem pak zase přilezla s Royem do práce, Jerry udělala hysterickou scénu. Šéf řekl Royovi, ať si dá pár dní volno, až se všechno urovná. Ten hned celý natěšený běžel za zrzkem. Jerry ten večer nesloužila, bylo divné, že nenastoupila, když chyběl právě Roy. Za chvíli přiběhl šéf, celý rozčílený, kde Jerry je a že v našem baráku slídí poldové. Když jsem vylezla na dvorek, samé červené světlo a ještě zářívější světlo z mého bytu. Vyděsila jsem se a běžela domů. Na schodech jsem potkala poldy jak vedou Jerry.

„Cos to udělal ty děvko !!!“ zařvala jsem v chvatu a běžela za svým synem. Nahoře byl rozruch. Roy seděl v koutě a brečel.

„Co se stalo zlatíčko ?!“ okamžitě jsem ho chytla do náruče.

„Otrávila ho, ona ho zabila !!“ zavzlykal. Pak už si jenom pamatuju, že odnášeli mrtvolu a na druhý den jsme šli na výslech, za měsíc na soud. Jerry dostala tučný trest, bylo už ji přece jen patnáct.

Roy se změnil. Po zrzkově smrti odmítl pracovat v bordelu, ale já se neměla jak jinak živit. Volala jsem tedy jeho otce, který pro něj střelhbitě přijel. Peter byl jednu noc neutěšený a mě se přece tak líbil. O Roye se naštěstí hlásil. Odvedl si ho s sebou. Bydlel s přítelkyní, která ho uznala. Ze začátku mi bylo smutno, ale zvykla jsem si. Volal mi každý večer. Změnil školu a začal se mnohem lépe učit. Byla jsem tak hrdá, že syn obyčejné děvky je dobrý !!! Když jsme se pak po jisté době sešli, vypadal odpočatě a svěže. Peter mu zakázal kouřit. Můj čtrnáctiletý syn byl konečně takový, jakého jsem si ho vysnila. Brzy se u něj však objevili závažné psychické problémy. Jeho svět, který si tak krásně namaloval šel do trapu. Zhroutil se.

Jednoho dne pak zazvonil telefon :

„Ahoj Jane, tady Peter, Roy skočil z okna, byl na místě mrtvý, jsem úplně v prdeli, nevím co mám dělat ….“

A tak skončil příběh mého syna.



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 16.4.2003 > No to je tedy drsně realisticky napsané. Realita dokáže být krutá.
Body: 5
<reagovat 
Přeslička (Občasný) - 16.4.2003 > chytlo mě to,dobrý... jenom si to projed, mas tam par preklepu a obcas chybi carka
Body: 3
<reagovat 
loomy (Občasný) - 17.4.2003 > me se to taky vcelku libi, vtahlo me to
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 17.4.2003 > viz Okino, je to jen takový popis po povrchu
Body: 1
<reagovat 
Miroslav Langer (Občasný) - 16.4.2003 > Tak se dá taky psát, ale já mám raději, když se jen tak neklouzá po povrchu...
Body: 3
<reagovat 
 Leora (Občasný) - 17.4.2003 > Okino> Ale někomu se to prostě líbí, myslím, že v něčem se do detailů nedá zabíhat...ne myslím, já to vím.
<reagovat 
Pavel Šavel (Občasný) - 16.4.2003 > nedokážu číst bílý na černym. bolej mě voči...
<reagovat 
 loomy (Občasný) - 17.4.2003 > Pavel Šavel> fintu "CTRL+A" poznas?
<reagovat 
 Leora (Občasný) - 17.4.2003 > Pavel Šavel> Tak to bohužel....
<reagovat 
Miroslav Langer (Občasný) - 17.4.2003 >

Leoro, detailů je tu až dost, ale měl jsem na mysli hloubku cítění a duše (i když to zní nadutě). Zní to věrohodně, možná by to tak hrdinka opravdu vyprávěla, ale to neznamená, že (mě) to tak uspokojí jako literární dílo.

 

Do jisté míry mi to připomnělo Babičku, jak ji tu někdo zkrátil: "Babička přijela na Staré Bělidlo a umřela. Šťastná to žena." - dovolím si ocitovat. Povrchnost toho zkrácení a Tvého textu je podle mne stejného druhu, jen různé míry.


<reagovat 
 Leora (Občasný) - 18.4.2003 > Okino> S prominutím...proč by Tě to mělo uspokojovat jako literární dílo, někdy mám pocit, že kdyby tady publikoval Mácha, Hugo nebo Shakespear, tak by jste je z té své nepochopitelné "nadutosti" ukamenovali. Ne, fakt, neber to špatně, ale já to psala jak to cítím a jak jsem to chtěla napsat, ne, aby to uspokojilo nějaké předpisy, pro správné literární dílko :-)
<reagovat 
Miroslav Langer (Občasný) - 18.4.2003 >

Obávám se, že Shakespeara nebo Máchu bych nekamenoval, u nich by mi nic nechybělo. Hugo mi přijde (na dnešní dobu) poněkud rozvláčnější a pro internet nevhodný, i když taky vynikající. Ostatně si myslím, že když se v historii mnohdy spletli literární (a umělečtí) kritici, proč bychom tu nemohli "ukamenovat" my, laici, nějakého budoucího Huga.

 

I když o tu známku v hodnocení vůbec nejde, přece jen ji zpětně měním, jelikož mám pocit, že neodpovídá.

 

A na závěr dobře míněná rada: Piš dál, jak chceš, jak umíš a jak musíš - a ze všech připomínek si vybírej jen ty, které Tě postrčí dál, jestli o to stojíš.


<reagovat 
 Leora (Občasný) - 18.4.2003 > Okino> Nechtěla jsem Tě donutit k lepší známce, ale Tvoje připomínky beru, fakt vážně !!! Tvá rada je velmi dobrám už se ji snažím dodržovat ...:)
<reagovat 
 Miroslav Langer (Občasný) - 18.4.2003 > Leora> Buď v klidu, kdybys mě chtěla k lepší známce donutit, tak by se Ti to nepovedlo  Teda - jedině, že bys byla fakt rafinovaná
<reagovat 
MZF (Občasný) - 12.5.2003 > Docela i dobrý, jen mám pár nedostatků. Co se týče té povrchnosti, bylo již řečeno výše. ...Hlavně pak slušné chlapečky z vedlejší čtvrti, kteří si snažili zkrátit cestu k městu. Hlavně pak jeden.... - nějak to nahraď. Ten závěr s odvozem k otci a sebevraždě bych tam už asi nedával. Je to takové příliš příme ukončení příběhu a to mi tady nesedí.

Body: 3
<reagovat 
 Leora (Občasný) - 18.5.2003 > MZF> Nenahradím, je to napsané tak, jak jsem chtěla :)
<reagovat 
 MZF (Občasný) - 22.5.2003 > Leora> Myslím, že bys měla nahradit to "Hlavně". Aby se ti to neopakovala, ale máš svojí hlavu...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter