|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ ODPUSTIT ~
(Kazatel)
V objetí prázdnoty,
ve verších Halase,
v zapadlých zákoutích,
bez světla, nespasen,
tam na dně života,
kde vládne nicota,
v horečkách nasládlých,
sám mezi zrcadly,
přišel jsem o všechno,
pro co jsem šel!
~
Zbyla jen žebrota,
před Pravdou, před Bohem,
nežli mi osud můj promítne neotar,
nežli mě zasypou hlínou mí hrobové;
snad opět naleznu nevinných pel.
~
Dřív než mě červíci sežerou od nohou,
ze mě se nasytí, ze mě si pomohou,
ještě než pošeptaj poslední sbohem…
~
Na konci dokázat, co nelze po smrti,
odpustit tomu, koho strach pohltil,
to k čemu sílu a vůli on nenašel;
nejtěžším z života, ve stínu rubáše,
nejtěžším ze všeho oč pokoušel se léta,
do srdce odvahu v labyrintu světa,
odvahu poslední před slunce východem,
pro toho,
kdo zítra již bude hnít s Jóbem.
~
Neslyše nepřátel,
neslyše blízkých svých,
nade vším Kazatel;
očistit věčný hřích.
Být silný pro Nebe,
k Bohu tak daleký,
svědomím opředen,
andělem navěky,
unaven břemeny,
radostí neznaje,
zrazen i svedený
na cestě do ráje.
Modlit se v pokání,
zvon smrti vyzvání,
v obzoru nahý stát,
čelit své zlobě,
za Život děkovat!
za Bolest děkovat!
. . .
a pak si odpustit.
Jenom si odpustit…
Odpustit
sám sobě!
|
|
|