|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Navlékám na nit mé korálky slov
věty, jež pojí se v hovor a smích
a Měsíc rozlévá po střechách nov
kolem nás je jedno z velikých tich.
Jako když upadne k zemi květ růže
zazvoní tichounce o mne tvůj dech
mlčet teď na chvíli i věčnost může
a čas, ten toulá se v zaběhlých psech.
Dost bylo tikotu minulých vteřin
které my slyšíme jak stínů pád
a peří nacpané do snů a peřin
měl bych zpět další den Ikarům dát.
Však teď jsme vysoko tam, kde je Bůh
dávám ti okusit mých výšek strach
a jako mlhavá jsi pole já pluh
leskne se okolo můj příští prach.
|
|
|
