|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pršelo do rána jakoby z hvězd
tichounce jako bys za dveřmi stála
a smutek růže své zatnul tmou v pěst
voněly pokojem pevné jak skála.
V kalužích oblaků nebeské ryby
na nebi tůně dnů nehybně stojí
kapky jak slzy jsou dešťů mých chyby
a sklo je modré tak, že výšek se bojím.
A tam pár havranů tančí jak se stíny
černí jak punčochy pod postelí
tak mlč kdož přes noc byls samotou bez viny
když jsme se za deště milovali.
A jak kruh za kruhem polibky na těle
běží až k závrati na druhý břeh
kameny doteků těžké jak neděle
ztrácí se v krajinách začínat dech.
|
|
|
