Protínání

V okamžiku protnutí slunce

se zvlněnou čárou obzoru

se vše uvnitř zastavuje

na ose čtvrtého rozměru.

Sílu posledních paprsků

cítím pod napnutou kůží,

chladné světlo prostupuje

hladovou temnotu mého já.

Vnímám plně tvou blízkost,

nedostupný v jiném prostoru,

všechny potřeby zmizely

na jediný okamžik prolnutí.

Strnulý klid po západu

prohlubuje mou samotu.

Je míra intenzity pocitu

měřítkem reality?