Turkyně jsou pěkný holky,
Raksı tančí po stolech,
Nosí zlato, ne klobouky
V hustých havraních vlasech.
Jednu jsem poznal, miluju ji,
Krásnější nad ni nezná svět,
Turecky neznám, ovšem v tůni
Vylovím pro ni leknínu květ.
Pleť sluncem východu opálenou,
Hebkou jak čínské hevábí
Toužím já jen pažemi obepnout,
Jiného nic mne nevábí.
Neumím vyslovit ani její jméno,
Její krásu já nesnáším,
Když je tu ona, vše je mně jedno,
Jen aby tančila své raksı.
Když vezme loutnu a začne zpívat,
V duchu ji prosím: neustaň.
Chodím se na ni tajně dívat,
Když ráno popíjí vína džbán.
Ona je Turkyně, já to vím,
Jiného boha vzývá,
Však, ač řeč její neumím,
Šeptat jí slůvka tklivá,
Až v noci ulehne, půjde spát,
Do snů ji toužím provázet,
Jenomže každý jiný snad
Totéž prahne provádět