|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je zima bělavá v polích se prostírá
na stoly slaměné před Štědrým večerem
polévku ze sněhu a hvězd mi nabírá
vítr jak za dětství, co chutnal severem.
Ptám se sám smrti mé, proč musím odejít
jenom tak pro sebe abych snad nemlčel
a proč nám ženy jen berou ten bílý klid
bodají slovy nás pro jizvy do třísel.
Proč nejsme mlčky v tmách tak jako ryby
když jim k zas Vánocům všem zlámou vaz
a proč jenom na všechna naše zlá kdyby
neřeknem vůbec nic, než vzal je ďas.
Ač mne teď objímáš, jsi mi tak daleká
na druhém konci jsi týdnů a světa
řekni, kde pramení smutků tvých řeka
počkám tě, kde voda s mořem se splétá.
|
|
|
