Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
IAM i Buffalo Klid Bill
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 14.9.2018 (07:32:58)

#13: VÝZVĚDNÁ SLUŽBA

 

Vedení války se bez výzvědné služby neobejde jako kafe bez cukru pro mæstra Káju Gotta v pátek čtrnáctého, září jako července, dvacátého jako jednadvacátého století (to to letí). I když je to krajně nebezpečná činnost, vždycky se najdou odvážní jedinci, kteří se vyhoupnou do sedla, když jejich velitel zdvihne ruku, a vyjedou na šílenou jízdu, při níž jim cválá smrt po boku a číhá na každém rohu při každém zákroku a kroku, aby je srazila v neznámý a zneuctěný hrob {Karel Kryl: Píseň neznámého vojína}. To jsou bezejmenní hrdinové každé války.

 

Bill cválal od čáry unionistů. Plně si uvědomoval nebezpečí, které mu hrozilo, kterému jede naproti. Pod paží měl šedivou nepřátelskou uniformu. Jakmile za sebou nechal přední stráže vlastních lidí, sesedl z koně a vyměnil svou modrou uniformu za šedivou. Byl do bronzova opálen životem na volném vzduchu prérií. Barvu pleti a vlasů mu však mohlo dát i jižní slunce, a tak Billův vzhled byl pro něho značnou výhodou pro moment překvapení. Navíc pod jeho kazajkou tlouklo odhodlané srdce a v očích měl lesk sebedůvěry.

 

Když se začalo rozednívat, spatřil přední hlídky konfederovaných. Přesvědčil se ještě jednou o bezpečném uložení svých listin a popohnal koně k první stráži. Ihned ho zastavila obvyklá výzva:

 

»Stůj! Kdo tam?«

»Přítel!«

»Sesedni, příteli! Řekni heslo!«

»Neznám heslo«, odpověděl Bill a seskočil z koně.

»Mám důležité zprávy pro generála Forreta. Doveďte mě ihned k němu«.

»Jste vojákem Jihu?«

»Ne, ale mám trochu cenných zpráv o unionistech. Nejlíp bude, když mě dovedete ke generálovi«.

 

Prosté a jasné odpovědi se zdály strážným pravděpodobné. Ale opatrnost je dítětem války a hlídka znala své povinnosti. Nejdřív Billa odzbrojila a pak ho eskorta odvedla do hlavního stanu. Spousta zvědavých očí doprovázela trojici, neboť tábor právě ožil po budíčku.

 

Když generál Forret vyslechl hlášení, nařídil, aby mu předvedli zajatce. Bill pohlédl s klidem do generálovy hezké, ale drsné tváře. V jeho chladných pronikavých očích nebylo slitování, ale Bill jim dokázal čelit svým důvtipem, jak také jinak obstát jako spolek Kučerovci už od roku 1946 na scéně gramodeskových revue hitů? Věděl, že pokud nezíská plnou generálovu důvěru hned teď, bude své pravé poslání plnit za nevýhodných podmínek.

 

Generál se několik vteřinek díval pátravě na mladého muže před sebou. »Nuže, pane«, řekl, »co si přejete?«

Bill odpověděl na otázku otázkou:

»Vy jste poslal jednoho mladého muže, jmenuje se Nat Golden, do unionistického tábora, že ano, pane?«

»Když jsem poslal… a co dále?«

»Je to můj starý přítel. Dostal se do tábora unionistů, aby si ověřil zprávy, které už získal pozorováním, a předtím u mě nechal nějaká lejstra pro případ, že by byl v táboře chycen«.

»Hm! – A byl chycen?« zeptal se Forret chladně.

»Ano. Ale jak náhodou vím, nebyl pověšen, protože neměl ty papíry u sebe«. Bill vytáhl z kapsy papíry, které vzal Goldenovi, a podával je generálovi. Dodal: »Golden mě žádal, abych vám je donesl, když to nebude moci udělat sám«.

 

Generál Forret byl obeznámen s rukopisem nešťastného Goldena a na první pohled poznal, že dokumenty jsou pravé. Nevzbudilo to v něm žádné podezření.

 

»Jsou to velmi důležitá lejstra, žádné lejno ynžynír«, řekl, když je zběžně prohlédl. »Obsahují velmi cenné zprávy, ale my je snad nebudeme moci ani použít, protože se chystáme táhnout jinam. Víte, co je v těch dokumentech?«

 

»Znám každé slovo«, zněla pravdivá odpověď. »Pečlivě jsem je prostudoval a naučil se zpaměti, abych vám mohl podat úplnou zprávu v případě, že bych byl nucen je nelítostně rozcupovat«.

»To bylo velmi moudré«, řekl generál Forret pochvalně. »Jste voják?«

»Nevstoupil jsem dosud do armády, protože nemám plný věk. Ale znám velmi dobře zdejší kraj a mohl bych vám sloužit jako skaut«.

»Dobrá. Jak to, že máte na sobě naši uniformu?«

»Je to Goldenova«, řekl opět podle pravdy Bill. »Nechal si ji u mě, když si oblékl modrý stejnokroj unionistů«.

»A jak se jmenujete?«

»Frederick Williams«.

 

Také velmi blízko pravdy. Bill vynechal své příjmení Cody a přehodil pořadí svých křestních jmen.

 

»V pořádku«, řekl generál s důvěrou. »Můžete zůstat v táboře. Až vás budu potřebovat, pošlu pro vás«.

 

Zavolal svoji ordonanci a nařídil, aby byl dobrovolný skaut Williams ubytován v táboře kurýrů. Bill si oddechl, když šel za ordonancí ze stanu. Zkouška klapla dobře, teď musel začít jednat. Jako extra cujónec.

 

Uplynuly dva dny. Během nich získal Bill tu a tam trochu cenných zpráv, načrtl situační mapy a byl připraven odjet při první příležitosti. Bylo pomalu načase, aby pro něho generál Forret našel nějakou skautskou práci, k níž by dostal průvodní list z tábora. Patrně však byly skautské služby vzácným zbožím na generálově trhu. Uplynul další den a Bill stále ještě netrpělivě čekal v táboře kurýrů. Tato nečinnost byla pro jeho nervy horší než skutečné nebezpečí. Už se pomalu smiřoval s tím, že bude muset opustit tábor bez generálova rozkazu, zato v doprovodu několika hvízdajících kulek. A znenadání uviděl posledního člověka, kterého si tu přál vidět – Nata Goldena!

 

Nat hovořil s generálovým adjutantem.

 

Zbývaly jenom dvě možnosti. Praštit Nata po hlavě, nebo vzít nohy na ramena. Nat ho jistě úmyslně nezradí, ale určitě to provede bezděčně, až bude hovořit s generálem Forretem. Bill se vrátil do stanu a nejprve ukryl svoje papíry. Pak osedlal koně a jel s klidnou tváří k předním strážím.

 

Týž strážmistr, který ho uvítal, když přijel do tábora, měl dnes službu. Bill se ho zeptal na nedůležitou věc týkající se předních hlídek a nenápadně vrhl starostlivý pohled za sebe. Nic nenasvědčovalo tomu, že ho někdo pronásleduje. Před ním byl pruh lesíka.

 

Náhle zaslechl temný dusot. Když se obrátil, viděl, jak se za ním žene malá četa jezdců plným tryskem. Vrazil koni ostruhy a vrhl se do lesíka.

 

A padl z pekáče do ohně. Vjel rovnou do cesty půl tuctu konfederovaných, kteří vezli dva unionistické zajatce.

 

»Vojáci, unionistický špeh nám prchá jako drzá mrcha!« zvolal na ně Bill. »Rychle! Rozjeďte se na obě strany a zkřižte mu cestu. Já dohlédnu na zajatce«.

 

Jeho rozkaz byl vydán ostrým hlasem oprávněné autority energického důstojníka. Bez vyptávání se jezdci rozjeli napravo a nalevo, aby hledali uprchlíka.

 

»Pojďte«, řekl Bill šeptem oběma skleslým unionistům. »Já jsem ten špeh. – Tak!« a přeřízl provazy, jimiž měli spoutány ruce. »A teď jedeme na život a na smrt!«

 

Všichni tři vyrazili zuřivým tryskem právě včas. Billovo zastavení sice trvalo jen velmi krátce, ale jeho pronásledovatelé se tím přece jen přiblížili a teď se řítili sotva sto yardů za nimi s Natem Goldenem v čele.

 

Byl to opravdu závod bok po boku se smrtí. Les pochytal dost hvízdajících kulí, ale některé prolétly skrze stromy a jedna z nich nalezla odpočinek v paži zajatce. Pokud by se Bill nechal chytit, znamenalo by to pro něj jistou smrt. Pro oba jeho kamarády by zajetí skončilo ve vězení v Andersonvillu nebo Lilby, což ovšem snad bylo stejně zlé jako smrt. Bill je nechtěl opustit, ačkoliv sám měl čerstvého koně a mohl je snadno předjet. Rozhodl se však, že přeruší tuto krátkou známost, kdyby nebylo zbytí, ale prozatím pokračoval s nimi a tvořil součást trojnásobného terče, na kterém se kavaleristé Konfederace pokoušeli ukázat své střelecké nadání.

 

Kraj lesíka byl brzy zde a za ním – radostný pohled! Přední stráže unionistické armády! Hlídky při spatření uprchlíků zatroubily na poplach a vstříc jim vyrazila četa modrokabátníků.

 

Bill by se rád zúčastnil bitky, která následovala, ale považoval za svoji povinnost, aby nejdříve odevzdal cenné dokumenty, za jejichž získání nasadil život. Zamířil k houští stromů a keřů, kde si schoval svoji modrou uniformu, a pak vjel do tábora pod svou pravou barvou.

 

Generál Forret se téměř okamžitě stáhl ze svých pozic a po strašlivém krveprolití u Pillow 10. dubna 1864 vyklidil Tennessee. Generál Smith byl pak odvolán a Billa přidělili jako skauta k 9. kansaskému pluku.

 

*

 

IAM: „INTERVIEW“

 

Pokud je to interview, které žádáte, mohu Vám jej poskytnout

počkejte, zapínám si magič

tak tady je to, všichni předně děkují IAM za to, že mě pozvali místo Vás, abych dostal toto malé interview, které je pro pěkně malý alternativní fanzin, Sympa-top

yeah, yeah, chtěli byste nalít trochu čaje, yeah?

děkuji (nemáte zač)

yeah, ok, tak otázka, kterou si položím, co byste nade všecko rádi udělali ...co je to?

 

(Akhenaton)

Ráno, když prší, nebo silně fouká vítr

je nízká teplota, venku mrzne

jsem zachumlaný, rozběhnu se, skočím na zadní sedadlo auta

a déšť se mění na sníh

přitopím, pozor, 800 km před dosažením cíle cesty

zvuk motoru, kapky vody na předním skle

tělo ovládla ostrá malátnost

 

(Shurik'N)

Já jsem někdo, komu se prostě nestává,

aby byl doma zavřený po celý den

cítím se dobře s walkmanem na uších

vykračuju si po betonu v pohodlných teniskách

mám namířeno na sever až k ulici Saint Fe

koukám se na lidi, na kámoše zabrané do hovoru

toulám se bez konkrétního cíle, nemám žádný plán, kterého se budu držet

hudba v ulicích přesně pro radost z procházky

 

Bizarní otázka, ale kdo říká, že se sem nehodí? Jakou máte rádi barvu?

 

(Akhenaton)

Zelenou, protože je znakem naděje

uspěte Vaše vojáky, trochu míru tento večer

Země, úrodná, protože je matka

otevírá tyto vnitřnosti, objímá železo

rostliny, stromy obživuje poté, co jsou zasazena semínka

fotosyntéza čistí vzduch, jaké štěstí

vyvíjet se uprostřed slunečních paprsků

v zahradě Jade

 

(Shurik'n)

Já mám rád černou, barvu beznaděje

která přesto oslavuje nový život

barva pleti, která zůstává symbolem

zarputilého boje za lidská práva

drží se mé existence jako můj stín

je zahalena polovinou světa

který každý den umírá hlady, pro lepší začátek

černá, můj bratře, je barva všech lidí


Ano, přesně tohle jsem chtěl slyšet

Často mluvíte o Egyptu, o Číně

Vrchnost ve své době měla znaky

A jaký znak máš ty?

 

(Shurik'n)

Drak spí ve snu, který je jeho pelíškem

nebeská a božská síla, která nikdy neumírá

chrlí pravěké vody nebo vejce (jádro) Země

hodina Stvořitele, kterého všichni uctívají

žije v nás všech a vytváří nám duše v těle

strážci pokladů, nedovolí vstoupit těm, kdož nejsou z Nebes

Konfucius draka srovnával s moudrým Lao-C´em

já chci být moudrý muž a mluvit až k oblakům

 

(Akhenaton)

Začněme s antickou amforou

bohatstvím vědění

dolévám ji

tento éterický olej pochází z této země

z kolébky humanity Středozemí

hlídané králem Nilu

vznešená kůže z krokodýla

oblékám se do ní před každým Nanebevzetím

Akhenaton, to je moje jméno

 

A pověz mi, kdyby sis mohl vybrat, kde by jsi chtěl žít?


(Akhenaton)

Já bych bydlel v kouzelném apartmánu

v posledním patře, kde jsou bílé zdi

místo dveří mezi pokoji jenom klenby

v orientálním provedení, vůně, která tě fascinuje

spoustu sluníčka za okny

bylo by fajn žít mezi rostlinami, kůží a mědí

večer být na čerstvém vzduchu na balkóně

abych se mohl kochat pohledem na moře přímo proti sobě

 

(Shurik'n)

Já se vidím, jak bydlím v podkroví, je jedno v jakém patře

musí jen být prostorné, protože nechci žít v kleci

sousedy bych mohl mít mladé stejně jako jsem já

nikoho by nerušila hudba o půlnoci

byly by tu japonské plenty rozdělující pokoje

bylo by jich 6 nebo sedm

pro dokreslení vytříbenosti asijskou dekorací

ale přísahám, že je to sen, ale ne utopie

Yeah,  6 nebo 7, kolik by sis vybral?

Sedm,

Dobře, sedm, sakra to by bylo skvělé

A na závěr, co vidíš ve své budoucnosti?

 

(Shurik'n)

Já si myslím, že nikdo nemůže doopravdy říci,

kde bude, co udělá, čím bude v budoucnu

já chci dělat, co mě baví, až do dne, kdy umřu

někteří tohle dokázali, tak proč ne já?

pro ostatní, sledujte, co se stane

a nezdá se, že to někomu vadí

budoucnost má pro nás v zásobě jistě něco hrozného

doufám, že já do té doby snad umřu

 

(Akhenaton)

Budoucnost, já nevím, všechno vypadá tak mlhavě

já nechci být ani optimista ani pesimista

ale upřímně, už asi dva roky se štěpí svět

víra se rozpadá, peníze jdou na zbrojení

odvěká nebezpečí zrychlující planety

nerozumím tomu, z čeho to vzniká

mír pro mé bratry a ty, které mám rád

 

 

IAM: „PHARAON REVIENT" (FARAÓN SE VRACÍ DO AKCE)

 

Živoucí Atone (sluneční paprsku),

tvůj úsvit je nádherný zážitek

měl jsem první mateřskou zemi ze všech, Egypt, a budu ji pozorovat

Východ pozná nový den

budete svědky scény, ve které se hraje drama naší Civilizace

všechny charaktery jsou zde

a od jiskřičky, započetí času,

oproti písečným dunám a větru

a hlasu pouště Faraón cestoval napříč staletími

začal jsem vyprávět uprostřed ticha

dech smrti zubaté otřásá zemí

protože cyklus života musí dovršit všechno ve vesmíru

život mozku se vyvíjí rychlostí světla

vede až ke spletité a k úplné duši, jakou člověk ještě neviděl

zdvojnásobí svou účinnost pokaždé, když bylo zajištěno nové pouto

v přítomnosti osobních smyslů já využiji jen podstatu vědy

dokonce i v tranzu si uchovávám vzpomínky

na to, že má oblast byla úmyslně přepadávána

těla plavou v hypnotickém přílivu proudu

se špetkou orientální afro–asijské nadpozemské hudby

ve stejné tepně je věštba vzkříšena i o 3 725 let později

oduševnělá svěžest vede daleko od materiálních pohnutek

nadpozemská síla sestupuje z nebe jako jeho přípona, pokračování

sledujte ten děj, sledujte ten průběh, lidičky

protože odrážení vaší ješitné zbytečnosti povede zrcadlo a uškrtí vás to

vaši prapředci si toho byli vědomi, proto napsali odkaz,

co je dnes dobré, pokouším se to zlomit až na podstatu,

ale duch zůstává neporušen, nic to nemůže rozbít

Faraón se vrací s nasazením přívětivosti do akce

 

Sporný Faraón se jmenoval slovutně Akhenaton

žádá nové uctívání, básně i proroky

sporný Faraón, básník Faraón

Akhenaton vynalézá nezničitelný humanitní obor

Aménophis IV. si pozmění osudové jméno a osudové místo

novému Bohu se říká Aton

je to jedinečný Bůh

lidi uslyší jeho hlas po tisíce let

fantazie tady ustává

humanita započíná existovat pod pravidlem želez a kamení

jak zůstat upřímný?

když ztrácí pravdu i ten holý život s lidskou tváří

je založen Otcem islámu, vírou Monotheismu

hej Satane, moje duše spí v plamenech, protože moje srdce je kus černého šutru

můj dech je orientální, můj smích je zkušený světoběžník

on a hlas Bilala, prvního beduína z Afriky, zní z výšin minaretů

z úst znějí prvky moudrosti jako se z útrob ducha ozývá spirála věčnosti

z karmy každé bytosti nikdy neuniknou zápisy o hříchu nebo dobrotě

o čistotě nebo o špíně – o nemocné nemravnosti nebo o utužovaném zdraví!

 

V mém případě jde zároveň uslyšet mražení v zádech,

máte bázeň při vyslovení jména, dunícího jako volání

v blízkosti míst, kde vychází slunce na oblohu

je zdobeno žloutkem jako sytá barva mědi, vůně čaje, ostrá chuť mě volá

miliony jedniček, centrum, které se nikdy nemění, motiv, který se navrací

a přichází nazpět pořád stejný.

Přesvědčivost soustavy prošetřuje neustále bezpečnost ve všech čtyřech koutech na obzoru

Suprová a vrcholná, v pozoruhodné světové budově

zdvojnásobuje nebo sdružuje ošidný svět zlodějíčků

já jsem vytvořil fresky (malby) a formu textů z arabesky

zaostřuji své úmysly na Východ, přímo k Mekce jako baktérie

do říše stromů a do zvířat, studuji pasáže slov od 104 000 proroků

a ve své knihovničce jsem se ponořil do antropologie

kde analýza světelného spektra přislíbila úspěch mým esejím

aby osvětlila mou vizi, je infračervená nebo ultrafialová

moje závěry nebudou uznány televizí

(nebo: moje studie nebudou uzavřené v tunelu)

jsou vytvořeny ze 1 700 centimetrů objemu

vzpírají se všem fyzikálním zákonům, které byly naměřeny

světlo vstoupilo do přítmí

živé barvy oživují přítomné verše jako Michelangelo

na stropě Sixtínské kaple, jediný rozdíl zůstává v tom, že já

nacvičuji mozaiku jedinečnosti na vnitřní straně reprodukce

tak se neděste, poznávejte váš legální šmrnc

kdo tohle předváděl a není to tak dávno

takový Khalife Al Mahoun, který nedávno dobyl Byzantskou říši

nevyžaduji nic víc než staré knihy jako válečnou kořist

neboť mým dogmatem je vědět o tomto člověku, co nechal padnout

před destrukcí východní části naší historie

Třetí svět a jeho hmotnou bídu

Západ a jeho duchovní chudobu

vzájemné poznání, pro které existuje budoucnost

svatý, plný, nekonečný, Faraóne vrať se tedy k nám

 

Následovník Atona, zrozen z představ Faraóna básníka

má větší moc než praotec v Karnaku, je to jen Bůh Akhenatona, našeho Otce

otec křesťanů a muslimů, který vzkřísil z popele Théb své kaple a mešity

tak hluboké, tak opravdové, tak obrovské jako je věda, děkuji Bohu bez přestání,

Bůh, který tomu velí, není záměrem lidí, kteří jsou kultivovaní

sním o tom mít tuto knihou otevřenou před svým zrakem

ve třech různých jazycích:

latinsky, arabsky a hebrejsky

obsahuje konečné vědomosti a nekonečnou moudrost

zasvěcení egypťané a libanonští žáci Califa Al Hâkima

Amenophis IV je otcem i synem

věhlasný předek sekty z Batenis

můj Bůh nemá sochu, je to podstata, ne forma

bylo by domýšlivé dát mu podobu člověka

v našich genech jsou vepsány esence stvoření

počáteční krok Boha, iniciativa Boha je ten důvod

pak nastává opak (= opak je pravdou)

pak přichází duch, pak východisko, pak slovo

to předtím i to za tím

tohle je trůn monoteismu

existují dvě podstaty pro zločin otročin, pět dohromady

abych byl přesný, kam vás dohání démon,

tam je Bůh vaše záštita

hranice, které se nemají překračovat, kde se leskne démon

neboť kdokoliv překročí hranice Boha je despotou

zdravím ty, co poslouchají islám, ale drží si čisté principy u všech výkladů Bible

a pohrdám těmi, kteří prohlašují, že Korán napsal člověk

a ještě říkali muslimům mohamedáni

 

Nyní, pro neznalce, temní středověcí rytíři

věřící stále stejně silně, aniž by se informovali

že muslimové mají jiného Boha

křesťanský Arab ho také nazývá Alláhem, upřesňuje Vatikán

tito lidé se usmívají s uspokojením, kterému není rovno

z nedostatku jejich znalostí

„Ano, ale vidíte jak přísné je jejich písmo“

„ne ve sporu o náboženství …“ Sourat 2, verš 256

Korán respektuje také věřící jiného vyznání

dle židovské citace křesťané je zmiňují jako tvory hodné obdivu

v protikladu s rozvojem vědy

Západ se toho naučil spoustu během století

z Východu a je čas to zmínit

neboť náš strom je uvězněn

historie začala hned vedle úsvitu

a na zem putoval východ slunce

uhodnete, co bude, pokud nebe zůstane krvavé?

...noc, kdy Faraón se vrací do akce

 

Nikdy nezajdete do dálky, protože jste již přijeli do cíle

jste tady, na počátku časů

sen – o kolik víc z toho všeho dokáže pojmout do konce času?

Jaký sen?

Sen o naší lidskosti, o srdečnosti v humanitním oboru

lidstvo se vždycky vrátí sem, podívejte se na otázky, které jej znepokojují a často pronásledují

tady na všechny otázky musíte odpovídat Bohu

odpověď od všudypřítomného Boha je mumlavá

tady je můj vzkaz, moje poselství ze dna lidských duší

protože všechno, co můžete zničit v pomíjivém čase jsou lidské hodnoty a díla

ale duch, který dal dohromady tyto monumenty, ten je věčný a nezničitelný

 

 

* Temná stránka vám nadělila album „OMBRE EST LUMIERE“ („Temnota – stín je světlo“)

 

Účinkovali Shurik´n v roli Joe

Eric v roli Khéopse

Pascal v roli architekta pyramidy Imhotepa

Malek v roli sultána a uživatele laškovného harému

François v roli Kephrena

Phil v roli Akhenatona

PEACE

 

 

 

AKHENATON: DIRIGÉ VERS L’EST” (NASMĚROVÁN NA VÝCHOD)

 

Jsem srostlý se svými spisy, na Východ fouká pasát

mozek tě přivádí do pohybu, protože má zbraň je držena legálně

slova plují vzduchem, já hraju

se svými smysly víc než mariáš, mávám jimi na světle výhru nad temnotou

se stejnou vědou jako stavitelé pyramid

měním se zakuklen na jevišti

do bytosti z masa a krve, vylíhnu se z embrya

v jiném směru než známý kočár Cinderelly (pohádkové postavy)

mám tolik respektu pro život, důkaz mám ten,

že se mi nezamlouvá myšlenka konzumovat vejce

je to vzácně kdy, ale myslím, že jsem měl štěstí,

když jsem přišel na svět a dostal dar života, abych tak řekl dvakrát

Abd-El-Hâkim, hmyzí ryzí skutečnost

objevil se najednou, když oddíly volaly sedmdesátou třetí lidskou sektu, lidský rod

kde jsou tradice podtrhnuty, tam komunita

pro něco velikého není nic, veliké trápení výkladu biblických textů

mizí příjemně jako chrám v Efezu

posel z oblaků, důvod k latinskému označení Lucifer

znamená to označení ten, co sem přinesl světlo"

s rytmem a přesností rysa

já vám povím příběh housenky, která se stává sfingou

modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

 

Modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

 

To, že boží síly mohou slavit význam v sálech

čekám na příchod Aïssy

361 stupňů mocné síly

síla samotné zemské přitažlivosti mě rozproudí

rotace kruhu kolem osy

vytváří síly vyzařující proudící od srdce na vnější okraje

to jsou síly božského Stvořitele

mohl bych o tom vykládat celé hodiny, ale bez užitku

jenom Třetí oko to obdivuje

rotace kolem středu toho dosahuje

já jsem tak stvořil verš pro každej stupeň

jako duch na schodech, který se snaží postoupit výš

věnuju svůj inkoust, svůj čas, svoje prosby

a 361 výkladů Bohovi

soudy diktované většinou nejsou tolik směrodatné

je bláznící osoba blázen a nebo jsme všichni blázni?

je to v pohledu důkladného rozboru

že můj výzkum je založený na bázi katalýzy

lidi s pitomým egem jsou jen lidi z lega

a nezáleží, jestli něco zůstává, je to jen nedopalek cigarety

protože diagnostikuji své stimuly, tak mám erekci

moje filozofie pozorování zbytků

a hmota, která tvoří maso, je legrační

více důležitá pro lidstvo je paměť, musíte jí věřit

že důkazy mých otců mě vedou

bez konce jako objekt shozen do prázdnoty

balance bude vytvořena namísto zatmění

uděláno zvěstovatelem Apokalypsy

východ slunce nenastane, tak pravili mí předkové

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

 

Modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

 

Modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

modlím se, aby nezájem s tupostí nikdy nevyhrály

Abd-El-Hâkem vždycky hledí na Východ

 

 

 

SENTENZA: „POUSSÉ AU MILIEU DES CACTUS, MA RANCOEUR“

(= ODHOZEN DOPROSTŘED KAKTUSU, TAM JE MŮJ VZTEK)

 

Já jsem velmi trpělivý, naučil jsem se to v jeslích

když jsou tu kupci, dostanu zaplaceno, je jedno, za co vlastně

kurva, počítám svou tržbu jako liják, přívalová průtrž mračen

dětství, sebralo kurzy

jeden z těch dní, když máma neměla ani vindru

můj rap se narodil s dechem, jiskra proti zbabělcovi

a přísahal jsem si, že budu číslo jedna, ne ořezávátko

zajídá se mi celý pošramocený nespolehlivý svět podvodníčků

poslouchám ty, co jdou po mé cestě

do postele si ulehám společně se sny o nápravě

moje slina je jedovatá

mé slzy jsou tak hořké

žaludek mám prázdný

abych vydoloval z paměti zápisky svého lexikonu

přípomínám si svou žalostnou existenci

deset kulek je můj plat, tak mi pověz, jestli je tohle fakt legrační

jako když se namáháš jako cvičenej pes v práci pro šéfa, kterej s tebou tak vyjebává

nenarodil jsem se v dobré chvíli, špatné chvilky,

jak je mohu vytvářet v rozdílech

budoucnost v domě pro podřimující

usínám od své únavy

hořké, temné zvuky

když jsem žil jako smolař ve stínu

moje sloveso je ponuré

malého chlapce vhodili do džungle obrů, strašidel, strašáků

nadechuju do sebe hrdě vzduch, jeansy, kecky, sáček vtipného úsloví

dávej si dobrý pozor, neduhy číhají na každém rohu

podívej se do minulosti,

porozumíš své budoucnosti, spoléhej se na ostatní

pak si vsaď na arašídy, na pakatel,

že teď už je dávno nesnesitelné vyrůstat na divokém západě

očekávej můj ksicht zrádce v klipech

já taktéž špiním do slipů

rozuměj mi dobře.

 

Sentenza

je vyhozen rovnou do kaktusu, můj vztek

Sentenza

já vždycky dokončím práci, za kterou mám zaplaceno

Sentenza

je vyhozen doprostřed kaktusu, tam je můj vztek

Sentenza

když někoho hledám, tak já si ho vždycky najdu

 

„Podívej se na to čuně, Sentenzo:

tenhle aspoň znal své místo

a přesto neměl nikdy zapomínat na své kámoše

nedělej si mrzutosti, protože já nezapomenu svoje kámoše

zvlášť když přicházejí tak z dálky od domova

a mají toho tolik co vyprávět."

 

Je tolik důvodů žít život zběsile, v pruhu pro rychlé vozy

já vím, že to není omluva, ale existuje dost pokušení

zbraň v mém kufru, zvolím si mládí za legendární věk mládí

nejsem typ podle knih, já jsem typ z ulice

ti, co byli stvořeni pro moje kamarády

v zemi nikoho, kam jen dojdeme, bratři?

jsou už v nedohlednu, a malincí

přespávají na poli, kde fučí drsnej mistrál

a já tomu vzdoruju, nejde mi to pod vousy

jsem slušnej, mám bleskovou paměť, i když jsem drsnej

ke slitování já chovám jen odpor

nemohu se na sebe dál koukat, za to, jak se šíleně chovám,

to není chyba žádného jiného týpka

kámo, já se pohroužím do hloubky svého dialektu

bez finesy nebo taktu, Chill je nadán

od prvního textu, můj kamen,

začnu intifádu

jsem jednoduchá postava a nikomu nevěřím

nedívám se na svou tvář jako na hvězdu, jmenuji se nikdo

říkej mi PAELSANONE, jestli to máš třeba víc v oblibě takhle

pomsti se, jestli chceš

plivej na mé jméno jestli chceš, ty blbe!

Nedorozumění začínají takto

z jednoduchého nedorozumění k nedostatku

lidi byli zmatení, protože mě už neviděli na ulicích

ale byl jsem na svém místě

pracoval jsem na rytmech, na rýmech, na melodiích,

hodně lásky dávám svým přátelům

je to tak hloupé, z čeho je utvářen život

říkají, že nikdy netušili, že byl stvořen pro ně

tak jsem o nich přemýšlel, když jsem psal tyhle verše

v tu ránu vidím kamarády v ty dny, kteří to pochopili

ti, co nerozuměli výkladu – ti mě opustili

mají plnou hubu zaujatosti, řvou, že mě údajně změnily peníze

takovej velkej předsudek, taková předpojatost

já myslím, že se chtěli hodně mstít

věci se mění, a já nejdu k tomu, čím byly dřív

a tvoji vlastní bratři se k tobě budou chovat jako cizí

takhle to prostě už je

 

Sentenza

je vyhozen rovnou do kaktusu, můj vztek

Sentenza

já vždycky dokončím práci, za kterou mám zaplaceno

Sentenza

je vyhozen doprostřed kaktusu, tam je můj vztek

Sentenza

když někoho hledám, tak já si ho vždycky najdu

 

Sentenzo, tady máš svejch 500 babek

ale špatné na tom je, že já vždycky dokončím

job, kterej mám zaplacenej.

 

 

IAM: „CONTRAT DE CONSCIENCE“ (SMLOUVA O SVĚDOMÍ)

 

Já jsem tu a tam zavázán smlouvou o svědomí…

 

(Akhenaton)

Ať vstoupí faraón

na konci dvacátého století, kdo je tu pro vás nejlepší příklad, vzor?

pokrytecká masa lidí s trojrozměrnými maskami

nebo alibistické nekoule v nekoulích, se slovy jako archeologická karyatida

celý svět se teďka stává zpátečnickým

co si vlastně myslí?... že jsou všichni revolucionáři mrtví?

Chill vyhladovělý po vítězství je zpátky

ačkoliv je většina kritiků rázně proti mně

mnoho lidí je už otrávenejch s rasismem v rapu a nadávkami na černé

ghetto je furt dokola připomínáno

ale ksakru, co se tam změnilo? Je to dramatické!

trojrozměrné tváře jsou zahrnuty do atmosféry měsíce dle novinářů

myslí si, že je lepší prostě mlčet o centrech měst

protože obchod Euromarché je v plamenech

je to hrůza, dávají mi na výběr můj vlastní život

tady je má odpověď: já jsem stále na stejné cestě

pitomečkové mě stále obtěžují

doufají, že budu rapovat o nesmyslu, aby mě mohli dusit

to nikdy! V mém slovníku nikdy není vzdát se

a nevadí mi, odkud jsem, počítá se to, kam mám namířeno

někdy je zaujímání postoje způsobem jak se můžeš zbavit souboje

tohle mojí hudbu odlišuje od prodejních kurev

chtějí, abych byl víc upřímnej? To je v klidu

řekni mi co si myslíš, teď je řada na tobě!

protože ty urážíš lidi, co strádají v chudobě

já píšu tahle slova, protože mám smlouvu o svědomí

já jsem zavázanej smlouvou o svědomí!

 

(Shurik´N)

Věci se mění, jenom lidi a to jejich myšlení ne(!)

u nich věci zůstávají stejné mezi včerejškem a dneškem

někdy se divím, za jakou cenu je tohle všechno

setkávání – demonstrace, ze kterých se postupně stávají mini šarvátky

ale pak zjišťuju, že to všechno má cenu

když se mi vrací představy, tady to já chápu

šel jsem pomalu, ruce jsem měl v kapsách

žena přijíždějící z daleka, v pravé ruce drží tašku, v druhé kufr

protože jsem vychovanej, tak jí nechám projít

zjišťuji, že se mě s nepříjemným pocitem obává, když si v ruce přehazuje kufr

ta skutečnost mě dohání k šílenství

protože lidi jsou tak zlí

jako ti, co kritizují svoje (severoafrické) maghrebské sousedy

a zrovna si dělají rezervace na zájezd do Agadiru hned v červnu

(Agadir je letovisko na západě Maroka)

co zůstávají na plážích až do večera

smaží se v horku

doufají že chytnou okouzlující barvu pleti

ale dejte si pozor, spálíte se

po návratu do Francie budou vystavovat na odiv jakou mají snědou kůži

a ve volbách budou volit blbé fašisty

vznešený lord je vzhůru a zuří

kvůli těm idiotům, nevěřte tomu, že jim podám ruku

protože můj vztek je obrovský

musím to přiznat, já mám smlouvu o svědomí

já jsem zavázanej smlouvou o svědomí!

 

Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!

 

(scratch Khéops)

 

(Akhenaton)

V Německu ve třicátých letech

náckové napochodovali a útočili jako gang

lidi je podpořili

poskytli cestu všemu násilí a povýšenosti

nikdo nic nenamítal, kde jsou vzpomínky

na milionech lidí se historie podepsala jizvami

ale já doufám, že chápete, že kdyby tohle bylo zítra

zabil bych tisíc lidí a zastřelil bych i sebe se zbraní v ruce

a ti co řvali „Za vlast! Za bezpečí!“

ti odsuzovali odpor a nikdy se nepřinutili bojovat

jak řekl Shurik´N, myslete na ty, kdo s nimi dnes soupeří

všichni v urnách, v hlavě nemají zhola nic

ti co si troufali s kuráží, těch si vážím

ti ostatní – ať je moje slova shodí rovnou do pekla

musíme si hlídat, aby se to nikdy nestalo ve Francii

píšu tahle slova, protože mám smlouvu o svědomí

 

Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!

 

(Shurik´N)

Jedu rychlovlakem TGV

vagón číslo 11, první třída, všechny lístky jsem si štípnul

přicházím do vagónu, odkládám si zavazadla

průvodčí dělá složitého a čučí na mě

a žádá abych mu předložil jízdenky

usmívám se – a s klidem mu je dávám

povídám mu, že se vlak ještě nerozjel

říká mi: „vím, ale chtěl bych si vás zkontrolovat“

zkontrolovat co? P.D.! – co je tu k smíchu?

myslíte si, že někdo jako já nemůže cestovat první třídou?

možná máte pravdu, že neodpovídám jeho představě se svým profilem

ty máš právo pro skončení na kolejích

chápete? Nic se nezměnilo

ale je to pravda, nemá význam vykecávat se tu s kreténem

bylo nás ve vagónu dvacet, ale že jsem byl černej, tak jsem neměl šanci

musel jsem to zdůraznit, měl jsem smlouvu o svědomí

 

Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!




Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter