|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Celá meditace č.266 byla opět o Jinakosti Boha. Jak strašně Jiný je to svět! Všecko je Tam Jinak… Ukazovali mi, jak lidé ze zásady k božskému nechtějí udělat ani krok, jakoby tušili, jaký je, ale já jedu ohromnou rychlostí do tohoto superpodivného světa. Jsem tak veden, ale tím se stále zvětšuje vzdálenost od ostatních, která se nedá nijak přeskočit. A bude stále větší.
Tak mi božské často ukazují a já jen žasnu, všeho je tam nekonečno a naráz! Věčnost v okamžiku! Tam jde o to, jak tu nekonečnou Potencionalitu Tvorby vytížit, naplnit. To bere dech a není divu, proč je mystiků, kteří tohle přijímají, tak málo. Věřící si přejí jít k Bohu, ale kdyby Ho viděli, zahrabali by strachy se pod zem...
Nekonečně možností Tvorby, co věčně s Ní, když vše je tam okamžitě hotovo? Proto náš vším omezený svět má pro Ně logiku, je pro Ně zajímavý.
Občas se ozval i můj Střed, a říkal, že skok k Bohu není možno udělat hned, ale je spousta času si na Něj zvyknout. Na to božské nereagovalo.
Stále mi ukazovali, že právě Oni náš svět s jeho omezenostmi vytvářejí a že mají důvody, proč to tak je, ač se nám nelíbí. Právě ta pestrost je zajímá.
Ponor byl 48,5% byl dosti stálý, vždy ale střední tíseň, kvůli rychlosti vývoje a úspoře. Tím byla meditace podobná předminulé.
Bylo tam i o tom, že moje Hierarchie nechce, aby IHS do mého procesu zasahoval a abych zamýšlený plán meditací v kostele také realizoval. Vliv prostředí kostela je příliš silný. Můj Šéf božské správy má můj proces dokonale připravený. Volal jsem totiž IHS, ale marně.
A mystický trans je vlastně takový superstav, který bych si přál mít stále, ale bohužel to nejde. V přídavku mi ukazovali, co umí. Třeba říkali, že můj postřeh z dílu seriálu Humberto byl správný, skutečným otcem syna byl onen účetní. A vysvětlili mi, že problémem v partnerském vztahu byla dcera majitele cirkusu. Jako Němka pohrdala Vaškem. Právě inteligence intuice umí pochopit náznaky.
Ukázky práce božského se týkaly i toho vojáka ze včerejší malé meditace, jež přišel z první světové války. Ptal jsem se, zda ho i nás božské opravdu pozoruje tak nezúčastněně.
Božské mi odpovědělo, že ho nepozoruje, ale že ho má ve své paměti, celé miliardy let jeho života naráz. Tak si ho může promítat jak potřebuje. Nepozoruje tedy jen v časové linii jako my. Ale opravdu u toho žádné lidské pocity nemá, to by se stalo člověkem.
Z meditace mě vyšoupli tak, že přestala hrát hudba a nebyl jsem schopen ji znovu pustit, ale už předtím mi naznačovali, že bych měl ukončit, i tak byla skoro hodinku, tedy delší než dřív.¨
Byly jen dva krátké přídavky. Kupodivu jsem byl dost málo po meditaci unaven. Brzy mi začali dávat malé meditace, a bylo jich dost. Ten den asi deset.
|
|
|
