Umírat
učit se a milovat
Nebyli jsme žena a ten kdo nosí oblek
a západ slunce byl docela jiný
když jsem odemkl dveře od mého bytu
kde má byla podle banky zatím jen okna a několik zdí
Chtěl jsem tě na matraci z IKEA obejmout tekutinami
ale ty sis chtěla povídat a kouřit cigarety
Tak to v lásce chodí
Tak to v životě chodí
Tak to chodí i ve světě který může být vše
co za něj prohlásíme
Téma nepotřebovala jsi téma zajímal tě právě ten svět
o něm jsi chtěla hovořit o něm jsi chtěla snít svět jsi
chtěla žít
Nechtěla jsi poklekat před viditelným tvarem
sotva by se ti mohlo přihodit že sebe samu úplně přestaneš
zahlédat
Pustil jsem k nám z přehrávače mluvčího jedné
generace
protože jsem myslel že nám trochu popkultury neuškodí
avšak poprosila jsi mne o ticho
I prchavost žárovek tě rušila tedy jsem zhasl
Tvůj zneklidňující šepot
byl organizovaným zvukem který ze tmy tvořil vše
co tě trápilo doslova přeplnil naši přítomnost
Nebylo to fantazma nýbrž čirá každodennost
Jsme zbožím k prodeji
Pokrok a hrozby šíří se současně
Podléháme moci nad kterou by žasl nejen Orwell ale i Stalin
a ti druzí
Lidskoprávní koště nedostatečně mete
Rebelové stále umírají otcové dál cvičí syny v boji
Osmý kontinent – Velký pacifický odpadkový pás
Dezinformace má nekonečno chapadel
v rámci uměleckého ztvárnění objektivního zpravodajství
Globální politika dál píše dějiny kamenem
Nejhlubší dna mořská kam nikoho z rozbouřených hladin
nenapadne jít hledat to co není pouhou modlou
A fangličkářství a službičkování a Absurdie a jiné hnojůvky
a jiné žvásty a spousta dalších věcí které tu ani nemusí být
jenomže tu jsou a kupí se & vrství a my voláme po změně
po katarzi po aktualizaci systému ale aby tohle všechno
za nás nakonec neprovedla Příroda sama či v nejhorším
případě umělá inteligence
Potáhl jsem si od tebe z cigarety – bylas tak krásná a
vlastně jsi pořád
když jsi rozrušená a s vesmírem nejednáš v glazé
rukavičkách
Díval jsem se na tvou siluetu bylo ticho bylo dvojité teď
Jedno zjevené a jedno nezjevené
Dým stoupal jako ve francouzských filmech – pohladilas mne
Ano kdo nedostal za uši nemůže hrát blues
To byl ten důvod mého pocitu že ti mohu věřit
že když sis po chvilce prohrábla vlasy
přesně jsem věděl že chceš ještě říct
abychom si neubližovali protože jsme tady všichni ale
neřeklas to
Nechalas slova mlčení a mlčení slovům
Pořád jsme nebyli ospalí a přestože na legrácky bylo trochu
brzo
podělil jsem se s tebou o tajemství:
když chytíš
padající list budeš šťastná až do konce roku
|