|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Naše oči svítí jako ve tmě svíce
díváme se k nebi, jak hoří tam Měsíc
touhami jsme mrtví živí ještě více
černé moře září miliony hvězdic.
A na moři ze tmy vlny bílých mraků
tříští se jak příboj o zem na obzoru
jen sirény z dálek lodí nebo vlaků
zpívají mi v čase tomto a v prostoru.
A slovy jak z mrazu všechno kolem mlčí
ticho mezi námi tvoří k světlu cesty
dávná stáda ovcí ženou stíny vlčí
na psy se promění a já ve stín šestý.
Který dá ti ráno stéblo zimy první
dým z komínů vzhůru jako duše letí
naše těla nahá propletená v trní
na mých křídlech paží až k nanebevzetí.
|
|
|
