Amorfní, prchlivá čůza
až hrůza,
samé klišé, trapná póza,
nechutná, tragední alkomúza.
Cirhóza žere její játra,
dřív slušňačka, teď chátrá.
S pouští v držce po slovech pátrá.
Řekněme to na rovinu -
- má konstantě kocovinu -
z dlažby šat jen prach a špínu.
Zatímco já bez ní hynu,
někde chmelí lahev ginu.
Když už někdy přijde domů,
připomíná úder hromu
či živelnou pohromu.
V tu chvíli, v naprosté opilosti,
je plná citlivostí,
silně touží po milosti,
než dosáhne střízlivosti.
To zmizí ráno z mojí mysli,
dokud si zas neusmyslí,
že je dost mimo svý smysly,
aby mi předala svou poezii,
pro kterou se tak opíjí.
|