Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jedno točený..
Autor: toyenka (Občasný) - publikováno 7.4.2003 (09:37:42)

 

            Poslední student opustil ztichlou posluchárnu, přesto jsem nepřestával vnímat ironické pohledy očí studentek v upjatých vyšisovaných džínsách a přiléhavých svetřících s provokujícím výstřihem, hlasitý šepot těch dospělých oduševnělých dětí a jejich poněkud cynický výraz, stočený v koutcích úst. V hlavě mi hučelo pianisimo trapnosti a neopouštěl mě pocit marnosti z právě uplynulých minut, kdy jsem se pokoušel všechny ty intelektuály v rozpuku života motivovat k poznávání tajů mechaniky. Přesto, že jsem používal vlastní tělo a přirovnával vlastní rozbolavělé klouby a jejich funkci k mechanickým částem strojů, posluchači jen nevěřícně zírali na můj způsob výuky a nevnímali, co se jim snažím sdělit. Před jejich zraky jim propiska jejich představivosti vykreslila jakéhosi podivína, na první pohled odlišného od ostatních přednášejících. Hlasitě se smáli a jen já chápal, že vlastně nevědí, čemu. Prostě dennodenní klasika. Jejich hurónský smích odezvy mi jen potvrdil, že nechápou pointu, kterou se jim snažím populární formou hravosti sdělit. Chvíli satisfakce mi poskytlo snad jen vědomí, že nikdo z nich na mé přednášce dnes neusnul a většina těch těkajících očí byla v nepřetržitém kontaktu s mou gestikulací.

 

            Hrábl jsem po hromádce bílých listů své dnešní přípravy formátu A4 a utopil ji v ošoupané kožené aktovce bez ucha. Ve chvatu jsem zapínal kostěné knoflíky manšestrového saka a spěchal ven z budovy dejvické posluchárny. Směřoval jsem jako vždy na kulaťák a vyhlížel tramvaj. Objevila se v zatáčce jako dětská hračka na klíček během chvilky. Usedl jsem do plastikové skořápky náhodou volné sedačky a očima nezúčastněně sledoval cestou do Modřan každodenní film odehrávající se za výkladní skříní skleněné tabule okna, o které jsem jen lehce opíral své unavené zkrabatělé čelo.

 

"Jiráskův most..." Ozvalo se monotónním hlasem z amplionu.

Pavlovův reflex bezchybně zafungoval a já  zaslintal chutí na jedno točené, které jsem si vždy dopřával U Bubeníčků. Bez zaváhání jsem střelhbitě vystoupil z tramvaje naproti Mánesu a o překot spěchal těch pár metrů do svého oblíbeného lokálu. Nakonec, teprve budou 4 hodiny odpoledne, nemusím tak spěchat, doma na mě čeká jen ten přestárlý pes.

 

            "Á, to je nám návštěva, vítejte pane profesore!" Obsluhující děvče jen hbitě obrátilo upatlaný ubrus u mého obvyklého stolu a s úsměvem podotklo: "Bude to jako vždy první, druhé a třetí? Do tenkého skla?"

 

            Jen jsem nezúčastněně přikývl a sledoval, jak se během chvilky perlí zlatistý mok v orosené vysoké buclatici s nápisem Gambrinus přede mnou, mlhovina rosy po skleněné stěně stéká ladnými pokřivenými stružkami, chladí mě v žádostivé dlani a představa hořkosti bílé tuhé pěny mi pojednou začala slastně svírat útroby. Tajně jsem si dovolil typovat barvu tušených miniaturních kalhotek pod kratinkou sukní mladičké servírky.  Jako laňka roznášela u ostatních stolků s ladností víly zdejší specialitu, gulášovou polévku v chlebu a já zcela propadl poklidu zdejšího útulně voňavého tepla. V tu ránu byl pryč pocit z celého toho upachtěného dne a ty tam byly vyzývavé pohledy mých studentů. Se zručností mistra jsem do sebe během 20 minut obrátil všechny tři chlácholivě chladivé poháry pivního antidepresiva a s citelnou úlevou pokynul usměvavé dlouhonohé krásce v černé sukénce s laškovnou krajkovou zástěrkou a bílým bločkem v groteskní kapsičce, že bych rád zaplatil, a to pokud možno českou měnou.

 

            Odcházel jsem od Bubeníků ani ne po půl hodince s těmi nejbujnějšími představami a záhadným náznakem úsměvu ve tváři. V zápětí již stojím na ošuntělé refíži a jako vždy čekám na známou tramvaj, kterou jsem před chvílí přijel, abych pokračoval v přerušené cestě domů. Tedy na tramvaj číslo 17. Se slastným pocitem zadostiučinění, kdy jsem perlivým mokem z měděné kádě zázraků spláchl pach dnešního dne čekám 5 minut, 10, 15.. Po dvaceti minutách již začínám nejistět, rozhlížím se a nechápu, že tu přešlapuji tak osaměle. S počínajícím tušením nepředvídané nepříjemnosti  vytahuji z náprsní kapsy brýle a teprve nyní registruji narychlo přilepenou neumělou cedulku s textem: "Tato zastávka se dnešního dne od 16 hodin ruší na dobu 24 hodin z důvodu..." Dál jsem nedočetl, neboť antidepresivum získané z chmelových šištic v mé bublající krvi přestalo působit, má jindy mírná tvář počala brunátnět, najednou jsem nemohl popadnout dech a já, ten největší kliďas pod sluncem, sama personifikovaná dobrota ve flanelových kalhotách, jsem zcela neuvěřitelně a proti jakékoliv logice praštil aktovkou bez ucha do špíny dlažebních kostek a s pocitem spiknuvšího se Světa odcházel směrem ke Karláku. Lomcoval mnou pocit bezmoci a hořká chuť točeného se změnila v pachuť pelyňku. Kolemjdoucí blonďatá slečna mě nechala zcela chladným a pouze se za mnou ohlédla, poněvadž zřejmě nemohla uvěřit svým uším, když zaslechla mé šťavnaté hlasité klení: "Do prdele.." 



Poznámky k tomuto příspěvku
Felipe (Občasný) - 7.4.2003 > Tva proza je mnohem lepsi, nezli Tva poezie. :-)))
Body: 5
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 7.4.2003 > Díky, Filipe. Bez protestu s tebou souhlasím, poezie se ke mně nehodí.  Jsem vypravěč, víš? Do básniček se pouštím, jenom když mě něco krvavě nakrkne a nemám čas (a možná taky nechci) prožít děj nebo pocit z chvíle, abych jej mohla napsat...
<reagovat 
Lian (Občasný) - 7.4.2003 > No, nemyslím si, že by někdo vyprávěl o sobě a popisoval, jak si zapíná knoflíky :-)) Ve třetí osobě by se to mně osobně četlo líp. Ale ten pocit Do prdele znám :-))
Body: 3
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 7.4.2003 >

Proč myslíš, že by nepopisoval, jak si zapíná knoflíky? Roztržitý člověk (a to profesoři jsou) totiž ví, že si tyto běžné úkony musí kontrolovat, protože by jinak běhal venku neustále jako tulák po hvězdách s polorozepjatým kabátem.. Musí si to připomínat sám sobě, je to detail, ale zajímavý...


<reagovat 
 Lian (Občasný) - 7.4.2003 > toyenka> Jasně, rozumím, znám, ale on si nepřipomíná, on popisuje, jak to dělá. Může si to připomenout, ale pak už to dělá automaticky a nepamatuje si to, zvlášť když je takhle roztržitej :-))))))
<reagovat 
balsiker (Občasný) - 7.4.2003 > Ať žije slovíčkaření.
Body: 5
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 7.4.2003 >

Mě se to líbilo!


Body: 5
<reagovat 
čtenář skolnik - 7.4.2003 > Dobre!
Body: 5
<reagovat 
Přeslička (Občasný) - 7.4.2003 > jo,taky znam... jen, ona tam ta aktovka zustala lezet? Je to detail,ale...
Body: 5
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 7.4.2003 > Ahoj, díky za tvůj čas. Ten tvůj dotaz už mi někdo položil. Víš, je to na tobě, jestli ji tam pan profesor nechal ležet, nebo si ji zvednul.. Takový kousek neznáma v konci.. Taková moje udička čtenáři.. Nevadí? :-))
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 7.4.2003 > :-))) Krásný popis hospody :-))) (ale samozřejmě nejen to)
Body: 5
<reagovat 
Yukel (Občasný) - 7.4.2003 > Jako u mnoha prosaických pokusů na totemu si nejsem jist, kde se ukrývá smysl tohoto smělého dílka - to může býti mou slepotou. Ovšem shledávám poněkud drzým házet udičky čtenáři, není-li si autor jist svým počínáním, což předpokládám. Nechci vypichovat "refíž" či "typování barvy kalhotek", ale reklamní klišé jako zlatistý mok ukazují na parodii, mudrování o smyslu pedagogovy profese zas na nevybouřené studentské frustrace (fyzika přece nemá smysl), závěr zase na poněkud křečovitou snahu o absurditu. Dětská hračka na klíček může připomínat poetické ambice. Autorku ani její ostatní práce bohužel příliš neznám, proto by mne zajímal její autorský komentář, je-li možný. Předem dík.
Mimochodem, má-li autorka zájem o komentáře, pak "M(n)ě se to líbilo" jí při další práci příliš nepomohou.
<reagovat 
NakedBrain (Občasný) - 7.4.2003 > Já nevím, ale mně se furt víc líbí slovo "pivo" než "perlivý mok z měděné kádě zázraků"... Ale jinak je to fajn. Asi sis s tím celkem pohrál, což? :)
Body: 3
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 8.4.2003 > NakedBrain:Pivo je nádherný slovo, ten perlivý mok to staví trochu do odlehčenějšího úsměvného tónu. Jinak takovouhle povídku píšu asi půl hodinky, hodinku a o chlup déle si s ní pak hraju. Zdá se ti to moc práce? Nevím, baví mě to. Představ si, jak si s panem profesorem dávám v neděli odpoledne panáka a on mi se slazama smíchu v očích vypravuje, jak mu zrušili zastávku, zatímco šel na pivko.. To se nedalo nenapsat. A musel tam být i ten vztek i ten smích..
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 8.4.2003 >

Yukel: Jedná se o pohodovou povídku pro průměrného čtenáře. Jestli se ti tam zdá něco absurdního, tak mohu reklamovat u Života, protože on to takhle zinscenoval. Není to vymyšlené. Občas od toho dobráka opisuji. A tu lehkou parodii jsi vystihl přesně, je to celé psané v lehčím tónu. Nesnažím se o náročné texty, to přenechávám jiným.  Jde mi o čtivost, barvitost. Alespoň v krátkých textech.  Nechci svými texty šokovat. Někdy chci jen pobavit, někdy třeba i něco málo říci ostatním (chápu, že nejsem Neruda, zase na druhou stranu vím, že určité publikum má písmenka čte docela rádo a proto v tom psaní asi pokračuji). A autorka o komentáře zájem samozřejmě má, není cukrová panenka a studená sprcha jí rozhodně neublíží. :-)) Komentáře typu "Mně se to líbilo" mi alespoň napovídají, že jsem někomu třeba na chvíli udělala písmenky radost, což je veškerá odměna za ty chvíle s ostrou tužkou. Jinak s tebou souhlasím, že mi v ničem nepomohou.

A mé ambice? Já se hledám.. Objevuji.. Probublávám.. Stačí? Těším se na další kontakt.. :o))


<reagovat 
 Yukel (Občasný) - 8.4.2003 > toyenka> Zatím stačí. Také se těším. Y
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 8.4.2003 > Někde mě trošku zaráží slovosled, opticky mě ruší ty tlustý písmenka... jinak napsané je to docela hezky, četlo se dobře, jen ten konec mi vyzněl nějak do ztracena...
Body: 3
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 8.4.2003 > Kelly: tak jsem těm písmenům nasadila redukčíní dietu a už jsou šlang..
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter